Druhý pohled z 11.3.: Rozum a cit, nikoliv cit a cit

Včera jsem tu napsal, že pokud je racionalita nahrazována emocemi i v těch společenských vrstvách, které se cítí být elitou nebo kontraelitou, pak je to mnohem vážnější příznak civilizačního úpadku než sexuální výstřednosti.

Dostal jsem pár reakcí, že emoce jsou nesmírně důležité. Samozřejmě že jsou nesmírně důležité! Jsou důležité k tomu, abychom mohli žít šťastný život. Jsou důležité k tomu, abychom překonávali lenost. Jsou důležité k tomu, abychom měli dobré vztahy s jinými lidmi. Jsou důležité pro rozvoj tvořivosti. A jsou užitečné z mnoha dalších důvodů.

Je důležité si svých emocí všímat, pěstovat je, rozvíjet atd. (což vlastně znamená trochu je udržovat pod kontrolou).

Ale emoce nemohou být nástrojem poznávání reality. Pokud někdo věří, že emocemi poznává svět, pak lže sám sobě. Emoce pouze zakrývají omyly, které by jinak nám samotným připadaly směšné. Proto je tak důležité rozlišovat, kde je místo pro emoce a kde by měla nastoupit chladná racionalita. Základem civilizačního úpadku je ztráta tohoto rozlišení.

Mimochodem, všimněte si, že ve všech směrech progresivistického běsnění je tenhle prvek přítomen. Veřejný prostor i jednotlivé mozky jsou natolik přeplněny emocemi, že pokusy vrátit věci k věcné analýze působí nesnesitelně. To se týká války na Ukrajině, to se týká hořící planety, to se týká útisku pohlavně neurčitých bytostí, to se týká všudypřítomné diskriminace… „Jak můžeš být tak bigotní cynik, že to zpochybňuješ!“ Ale není to zdaleka jen záležitost progresivistů.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.