Druhý pohled z 13.7.: Blízkovýchodní útok na české mozky

Izraelsko-íránská válka je ukázkovou zkouškou racionality (včetně proxy-války vedené v Gaze). Nikdo z nás nemá nejmenší možnost ovlivnit tamní dění. Nikomu z nás nehrozí, že by tam musel jít bojovat. Ať to tam skončí jakkoliv, nebude to mít žádné dopady na nás. Možná to pohne s cenou ropy, nicméně dopad na ceny energií nebude srovnatelný jako řádění Fialovy vlády.

Obávám se, že pokud někdo není schopen odložit emoce ani u takhle vzdálené věci, jak chceme racionálně analyzovat věci, které se nás týkají?

Co znamená odložit emoce? Mimo jiné připustit si, že každý z nás má tendenci sympatizovat s jednou nebo druhou stranou a že ta tendence je iracionální. To podstatné ale, že přejdeme do režimu, kdy:

• Formulujeme jednoznačnou teorii
• Nabídneme ji k testování (i sami sobě)
• Na základě toho testování formulujeme ještě lepší teorii.

Téměř nutnou podmínkou je odstranit ze slovníku extrémně emotivní slova. Kdo hovoří o „genocidě“, „obraně civilizace“, „koncentračních táborech“, „teroristech“, „vyvražďování“, ten  bude mít velký problém s formulováním teorie. Jeho mozek nejspíš nebude schopen vyjít z propagandistického modu.

A dvě typické chyby, jakých se dopouštíme:

Za prvé. Nahrazování složitých otázek jednoduchými. Je velice obtížné až nemožné odhadnout, komu dojdou rakety, co přežilo z íránského jaderného programu, jaké jsou šance v dalším vojenském střetnutí atd. Náš mozek si to tedy nahradí jednoduchou otázkou: komu bych přál, aby vyhrál. Výsledkem jsou naprosto debilní „analýzy“ a „prognózy“, které se zjevně nenaplňují. Nicméně dají hezký pocit, že „naše“ strana vyhrává.

Za druhé. „Kognitivní předpojatost“. Když jednu stranu nesnáším, pak mám tendenci uznat za pravdivé každou informaci naznačující, že se ta strana dopouští zločinů a ničemností. Jakmile ty informace ovšem uznám za pravdivé, pak na nich zakládám svůj pohled na svět, tu stranu ještě víc nesnáším, mám tendenci akceptovat ještě horší lži… a tak pořád dokola. Člověk je v zajetí svých bludů a je skálopevně přesvědčen, že „vše je založeno na faktech“. Je samozřejmě také přesvědčen, že kdo to vidí jinak, musí být zkorumpovaný nebo extrémně hloupý.

Tímhle vším se budeme zabývat na semináři 6. září v Praze. O blízkovýchodním konfliktu nezazní ani slovo. Budeme se zabývat myšlenkovými postupy.