Druhý pohled z 13.8.: Tyranosaurus, slepice a geny
Možná jste to taky četli. Z kostí pravěkého tyranosaura rex se podařilo vypreparovat několik sekvencí DNA, což umožnilo srovnávat s žijícími živočichy. Nejvíce společných genů s tou prastarou příšerou nemají ani krokodýlové, ani komodský drak, ale docela obyčejná slepice.
Proč to zmiňuji. Protože to znovu potvrzuje, že – i když má dědičnost naprosto zásadní význam – povrchní zkoumání genetické podobnosti neříká vůbec nic o tom, jací lidé jsou, budou či mohli by mít. Přestože je toho plný veřejný prostor. Liberálové neustále šachují s německými, francouzskými či ruskými geny, jako by něco takového mohlo existovat.
Samozřejmě žádné německé, ruské, maďarské ani české geny nejsou. A už vůbec geny muslimské. Ale vysvětlujte to multikulturalistům. Od jejich protivníků zase občas slyšíme, kolik procent genomu mají černoši společného s tou kterou opicí a jak obrovské jsou údajně genetické rozdíly mezi rasami. Obojí je stejně hloupé. Asi jako když šestiletému dítěti během dvou minut vysvětlíte, co jsou geny.
Je taky dobré připomenout (jak kdysi v přednášce pro Jungmannovu národní akademii dobře ukázal Štěpán Čábelka), že vědecky je možné pojímat pouze to, co je pozorovatelné. A izolovaný vliv genů na vývoj jedince a jeho chování – to z principu pozorovatelné není. Pozorovatelný je vliv genů v určitém prostředí. Nikdo nedokáže říct, jestli by ta stejná genetická kombinace nevedla v jiném prostředí k úplně jiným výsledkům.
