Druhý pohled z 15.7.: O lékařské zkušenosti a lékařské vědě

V polovině 15. století byla v Miláně založena první ne-církevní nemocnice v Evropě. Postupně rozšiřovali kapacitu, až na konci 16. století měla zhruba tisíc lůžek. Byla to nemocnice chudinská, ovšem s tím, že chudina tehdy představovala drtivou většinou obyvatelstva. "Ca’ Granda" byla dost pokročilá z pohledu vznikající vědy, což se projevovalo třeba důrazem na hygienu. Nicméně asi nepřekvapí, že se umíralo hodně a pacienti byli pohřbívání v hromadných hrobech.

V posledních letech jsou ty hroby odkrývány. Z některých vrstev jsou vytahovány kosti, z jiných přirozeně mumifikovaná těla. Je z toho hodně nových zjištění o výživě, nemocích, úrazech, opotřebování těl tvrdou prací a dalších životních okolnostech lidí v různých dobách.

Mezi těmi zjištěními, které někoho mohou překvapit je, jak vysoké procento zákroků nejenže neléčilo, ale zhoršovalo situaci pacienta. To nebylo proto, že by lékaři 15. nebo 18. století byli zlí a zabednění nebo nedbalí (nebo dokonce ve vleku "big pharma"). Dělo se tak, protože je to normální. Ve skutečnosti má lékař jen malou možnost poznat, jestli pacientovi prospívá nebo škodí. Když mi dá lékař nový lék a já za dva roky zemřu, byl jsem zabit tím lékem nebo mi to naopak prodloužilo život o dva roky? Lékař vidí jen jednotlivé případy, každý případ je individuální a nikdo nemá na čele napsáno  "skutečnou příčinou problému je tohle." Takže když má lékař silné přesvědčení, jeho mozek vyhodnotí situaci tak, že jeho zákroky pomáhají. Zejména pokud se v tom může ujistit s kolegy.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.