Druhý pohled z 16.8.: Jak dětem ukradli volný čas

Často tu informuji o různých studiích a poznatcích, jak chytrá elektronická zařízení ničí dětské mozky. Jakou roli v tom hrají bezohledné technologické firmy, které řeší jenom svůj zisk a jak je možné zmírnit dopady.

Teď ale někdo konečně udělal taky to, že se zeptal samotných dětí. Na výzkumu se podíleli ti sociální psychologové, které to v souvislosti s tou věcí často cituji, včetně Jonathana Haidta.

Celkově to ukazuje mnohem komplikovanější obraz. Ano, mobilní zařízení dělají škodu a děti jsou na nich závislé. Ale to je jenom část příběhu. Významné a smolné je i to, že mobilní zařízení a sociální sítě přišly v nejhorší možnou dobu. A sice krátce poté, co dospělí ukradli dětem volný čas.

Od 90. let rostla mezi rodiči naprosto nepřiměřená úzkost až paranoia, že se dětem něco stane, že budou zlobit nebo že se budou „jenom“ flákat. Postupně tak začal být téměř všechen dětský čas organizován a pod kontrolou. „Kam jdeš?“ „A proč?“ „Nemohl bys dělat něco užitečnějšího?“ „S kým ses to bavil? To nemáš lepší kamarády?“

Časy, kdy se děti mohly jen tak poflakovat a kdy nikdo neřešil, s kým venku lítají (dokud nedošlo na zranění nebo třeba rozbité okno) skončily. Paradoxně tak dětem zůstala jen jedna oblast úplně bez dozoru – internet. Rodiče dávali dětem do rukou mobil s naivní představou, že když sedí doma s obrazovkou, jsou v bezpečí. A do toho přišly sociální sítě cíleně vyvíjené s jediným cílem – vyvolat závislost.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.