Druhý pohled z 18.7.: Třídní aspekty umělé inteligence

„Nejspíš je to další krok ke světu, kde základní třídní dělení půjde mezi těmi, kdo dokážou tyhle technologie využívat (to znamená ovládat je, panovat nad nimi, nenechat si zničit mozky apod.) a těmi chudáky, co dnes chodí na kurzy AI, učí se zaklikávat a netuší, co to s nimi udělá.“

Tak jsem to napsal před pár dny a jeden čtenář mě požádal, abych to rozvedl. Chtěl jsem vyjádřit, že ve vztahu k umělé inteligenci existují dva druhy lidí.

Jedni umělé inteligenci poroučejí. To znamená, že:

• Předem vím, co od ní chci,
• Dokážu poznat, jestli to, co mi předložila, je opravdu to, co jsem chtěl,
• Uvědomuji si, že schopnosti mého mozku jsou významně ovlivněny tím, které úkoly dělám osobně a které zadávám umělé inteligenci.

Druzí se od umělé inteligence nechají provádět pracovními záležitostmi či dokonce životem.

Téměř jistě můžeme očekávat, že příslušníci vyšších tříd budou své děti vychovávat tak, aby patřily do té první skupiny. V nižších třídách bude převažovat naivní nadšení „můj synek si rozumí s umělou inteligencí. To asi znamená, že je sám hodně inteligentní.“ Nikdo nebude chudým bránit, aby i oni patřili do první skupiny, nicméně takové případy budou vzácné.

A jak s tím souvisí kurzy umělé inteligence? Jsou to kurzy, kde se učíte, jak co nejrychleji vytvořit něco, co na první pohled vypadá skvěle. To znamená, jak se nechat umělou inteligencí ovládnout.