Druhý pohled z 2.5.: Konzervativní nostalgie

Pokaždé, když se něco zlepší, tak zároveň o něco přicházíme. Vezměme třeba člověka, který byl celé roky na vozíku a potom začal chodit. Je to obrovské zlepšení? Samozřejmě, že ano! Ale přišel tím o něco? Možná ano. Možná teď bude mít méně času na čtení knih. Možná ztratí schopnost porozumění lidem ve velmi nevýhodné situaci. Možná přijde o funkci ve spolku invalidů. Ale žádná z těch domnělých nebo skutečných nevýhod nemůže převážet tu úžasnou záležitost, že zase může chodit.

Proč připomínám něco tak samozřejmého? Protože veřejný prostor je znovu a znovu plněn nostalgií, že když se nějaké problémy podařilo vyřešit, je to vlastně ztráta.

• Zavedením důchodů sice staří lidé přestali umírat jako bezdomovci, ale přišli jsme o možnost mladších postarat se o svoje rodiče.
• Díky moderní medicíně, lepší stravě a méně těžké práci přestalo být umírání běžnou součástí života. Jaká škoda! O co plošší je náš pohled na svět, když nežijeme s tím, že kdokoliv nám blízký nemusí být zítra naživu.
• Dokonce teď můžeme investovat do citových vztahů.
  Když náš život přestaly určovat pověry a získali jsme schopnost racionálního řešení problémů, ztratili jsme bázeň před neznámem. Je to ztráta?
• Při uzavírání sňatků začaly hrát roli city a osobní sympatie. Manželství už není soužitím lidí, kteří si jsou navzájem naprosto lhostejní a drží je pohromadě majetek. Ale zaplacenou cenou je menší stabilita. Opravdu existuje někdo, kdo by chtěl žít v tom historickém manželství?

Mohl bych přidávat desítky a stovky dalších položek.

• A teď jedna známá pop-filosofka naříká, že naše životy přestaly být formovány smyslem pro úzkost. Jaká škoda! Mohli jsme žít v neustálém strachu a místo toho jsme úzkostliví jenom trochu a ještě s tím bojujeme. Dokonce se bráníme depresím, místo, abychom prožívali hloubku depresivní duchovnosti.

Máloco je tak hloupé a povrchní jako tahle pseudokonzervativní nostalgie. Ano, s vyřešením každého problému se objeví problém nový. Ale v drtivé většině případů platí, že i s tím novým problémem je svět lepším místem. Ale samozřejmě, že by u toho nemělo zůstat. I k těm novým problémům bychom měli hledat řešení (která mohou přinést zase další problémy). To je přece to, čemu se říká pokrok.