Druhý pohled z 2.9.: Biotechnologický optimismus

Ještě k technologickému optimismu, kterému jsme tu věnovali pár poznámek (např. zde, zde a zde) kde do diskuze přispěli i moji čtenáři.

Skončili jsme tím, že skončilo heroické dobývání kosmu (nejsou na to peníze a není to moc praktické) a že se vyčerpaly možnosti technologií ovlivňující každodenní život domácností (pračku už má každý a sušička nebo keramická varná deska nejsou přelomové záležitosti).

Jenže zatím se otevírají dvě nová pole pro úžasný technologický rozvoj – lidské zdraví a lidský mozek. Je možné léčit nemoci a udržovat lidi v kondici i tam, kde to bylo ještě před chvílí nemyslitelné, přičemž ty možnosti se neustále posouvají. A poprvé v dějinách začínám rozumět tomu, co se nám děje v hlavách, proč se cítíme, jak se cítíme a jak vznikají naše rozhodnutí. Jsme schopni jednat rozumněji a morálněji, budovat lepší vztahy a žít šťastnější životy – jestli toho budeme chtít využít.

V obou těch oblastech pokroku jako by se vracel středověký model. Omezené ostrůvky pozoruhodného vědění mezi masou podléhající naprosto příšerným pověrám. Nicméně snad je šance, že zafunguje stejný vzorec jako před staletími a po tomhle období bude následovat doba, kdy z těch objevů bude těžit celá společnost. Když ne na Západě, tak zcela jistě v jiných civilizačních okruzích.