Druhý pohled z 20.10.: O indikativním plánování

Poznatek ze sobotního semináře s Ilonou Švihlíkovou. Může vláda systematicky řídit hospodářství, aniž by se uchýlila k centrálnímu plánování? Samozřejmě! V západoevropské poválečné ekonomice to byla naprostá samozřejmost. Indikativní plánování.

V režimu centrálního plánování státní autorita přiděluji úkoly každému jednotlivému podniku: Kdo má co vyrobit, kdo má co odebrat a kolik má za to zaplatit. V režimu indikativního plánování se nic nenařizuje konkrétním podnikům ani konkrétním lidem, ale státní autorita se zaměřuje na celkový výsledek. Může kupříkladu padnout politické rozhodnutí: Do pěti let chceme ztrojnásobit počet zahraničních turistů ubytovaných v trojhvězdičkových a dražších hotelech. Za tím účelem poskytneme daňové úlevy, otevřeme dvě nové hotelové školy, prezident navštíví země, odkud chceme nové turisty, a instalujeme noční osvětlení na některé romantické hrady. Daňoví poplatníci za to zaplatí celkem čtyři miliardy korun. Jinými slovy: vláda nikomu nenařizuje, ale vytváří takové prostředí, aby určité chování bylo více výhodné a jiné méně výhodné. Za pár let proběhne kontrola, jestli ty aktivity opravdu proběhly a o kolik přibylo turistů. Na základě toho mohou být přijata další opatření nebo celý program zastaven.

Takové indikativní plánování provádí současné Maďarsko.

V duchu slyším otázku, jak může být vláda moudřejší než trh. Odpověď je snadná: na úrovni národního hospodářství platí, že i ti nejhloupější vládci nebo státní úředníci jsou chytřejší než trh. A to z toho důvodu, že trh přirozeně směřuje k tomu, aby nejsilnější hráči dosahovali maximálních zisků – bez ohledu na důsledky pro národní hospodářství. Trh nikdy nesměřuje ke zvelebení země nebo zvýšení národního bohatství.

Zajímavým poučením z posledních dekád je to, že pokud se vláda plánování vzdá a přenechá vše spontánním tržním procesům, po čase zjistí, že spontánní tržní procesy řídí i bujení státní správy a že sama vláda není schopna rozrůstání úřadů ovlivnit, natož řídit.

Ostatně, ten princip přece platí ve všech životních oblastech: Buď věci řídíte nebo se jimi necháte řídit.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.