Druhý pohled z 21.3.: Šťastní proti depresivním

V letech migrační krize Martin Konvička několikrát upozornil, že pohled na migraci  hodně souvisí s celkovým životním naladěním. Masovou muslimskou migraci často podporovali depresivní a všelijak narušení lidé, kteří nenáviděli sebe, své okolí, své rodiče, své životy… vlastně všechno. Příchod mas džihádistů pro ně znamenalo něco na způsob vyhodit všechno do povětří. Proti islamizaci země se naopak stavěli lidé, kteří byli celkem veselí, hodně je bavil život, radostně si užívali vymožeností 21. století a nechtěli o to přijít.

Martin Konvička za tím neměl žádné statistické šetření. Prostě jen osobní postřeh z různých diskuzí a jiných interakcí.

V poslední době tu opakovaně informuji o textech sociálního psychologa Jonathana Haidta. Ty se opírají o solidní výzkumy a Konvičkův postřeh potvrzují. Mezi liberálním postojem (který se teď projevuje podporou nekonečného válčení) a osobním sklonem k úzkostem a depresím je silná souvislost.

Když trpíte depresemi, celý svět je pochopitelně špatný a temný, každá minuta je utrpení, když je velmi těžké se radovat, pak vám vlastně tak moc nevadí perspektiva jaderné války. Stejně ten život za nic nestál.

Pokud naopak svět vnímáte jako skvělé místo k životu a užíváte si každý den s radostí, máte priority úplně opačné.

Není to univerzální vysvětlení současného sporu o válčení nebo mír. Ale může to doplnit všechno to, co bylo řečeno už dříve.

A taky je poctivé uznat, že Konvička měl tehdy pravdu.