Druhý pohled z 22.11: Každý s každým proti každému
Mezi všemi zprávami, kdo s kým co dohodl či nedohodl, zanikla smlouva o strategické obranné spolupráci mezi Indií a Izraelem. Je to logické pokračování dlouhodobého vztahu. Izrael je hlavním indickým dodavatelem sofistikovaných vojenských technologií. Indie je naopak největším zákazníkem izraelských zbrojovek. Proto mají Indové taková zařízení jako speciální rakety s plochou dráhou letu určené pro ničení protivzdušné obrany a radarových stanovišť, samy prakticky nezachytitelné.
Co tak rozdílné státy spojuje? Na druhém místě to, že se oba cítí ohroženy islámem a vadí jim to. Zejména druhý bod je důležitý, protože mnoho jiných států je islámem rovněž ohrožováno a jsou s tím smířeny. Na prvním místě zájem. Izrael potřebuje zákazníky, Indie potřebuje technologie.
Pro nás v České republice může být zvlášť zajímavé, že ty státy patří v řadě ohledů k opačným táborům a že to absolutně nevadí. V jiném konfliktu se Indie postavila po boku Ruska proti Američanům. A Rusy ani nenapadne, aby Indii kárali za spolupráci s Izraelem. Američany ani nenapadne, aby Izraelce kárali za vyzbrojování Indie. Prostě rozumí tomu, že každý má své důvody a své zájmy.
Jen v jedné úpadkové části světa se státy neustále kádrují, kdo s kým může mluvit a s kým ne.
Ještě malý komentář k předchozímu tématu Druhého pohledu: Psychické problémy společnosti. Blížíme se s manželkou k polovině deváté desítky života a fyzických sil ubývá. To logicky vede k tomu, že člověk tráví více času doma u knihy, starých ale i nových fotografií a filmů, vzpomínek a u televize. A taky tráví více času obecnějším přemýšlením. Příčin nárůstu psychických onemocnění je jistě celá řada. Souhlasím s tím, že je třeba o nich začít vědecky a inženýrsky diskutovat. Bude to těžké, protože mysl lidí „naší“ civilizace je zaplevelena kecy. Je více než měsíc po volbách, jasně demokraticky zvítězily jiné než dosavadní strany, vytvořily koalici, shodly se na takovém programu, který by měl vyvést naši zemi z šíleného marasmu. Diskuse ve veřejnoprávních i komerčních televizích se ovšem ubírají nikoli směrem do budoucnosti, ale naopak k setrvání v minulosti. Svoboda nesvoboda, demokracie demokracie, fakta nebo fámy, symboly a gesta, strategie nebo konspirace!. Bez jakékoliv racionality. Dokonce se sejde údajně 15 tisíc lidí na Staromáku a demonstruje proti vládě. NE proti nějakým konkrétním věcem, ale proti vládě, vycházející z demokratických voleb a navíc ještě nefungující. Není to na hlavu? Celý měsíc jsme měli možnost poslouchat kecy o střetu zájmů a rozpočtu bez sebemenšího argumentu. Abych si zachoval svoje psychické zdraví, nemohu tyto „mediální projevy“ poslouchat.
Abych se vrátil k meritu věci – jednou z příčin psychických poruch je obsah televizního vysílání. V televizi může člověk sledovat bez újmy na psychickém zdraví jen dokumentární pořady, zejména o přírodě, planetě, vědě a historické pořady, zejména o královně Alžbětě a Hitlerovi, ale taky o Vikinzích a Egyptě. Ty ostatní, až na výjimky, je zdravotně nebezpečné. Jsou to reality šou o vaření, seznamování se zcela cizích lidí v tropických rájích, o vydělávání peněz bez práce, o rafinovanosti k tomu, abych dosáhl „svého“. To společné se vytrácí, asi je moc komunistické. Ale mladí lidé televizi nesledují. Čerpají informace i poznání ze sociálních a jiných sítí. A tam z logiky věci to není jiné – arogance, drzost, výsměch, ponižování, rozdělování, šikana, sprosťárny, vulgarity. Politici jsou v tom nejlepšími učiteli. A to jsou jen postřehy, které mám především od svých vnuků, kteří se rozhodli touto cestou se nevydat. Aby toho nebylo málo, tak do nás politici cpou nezbytnost porazit a zničit „Rusa“ a „zachránit planetu“ i za cenu bídy o ožebračení. Moc pevných bodů tak člověk nemůže najít. A protože nechce nebo nemůže útočit, tak logicky prchá a naplňuje přirozený instinkt v reakci na riziko – „útok nebo útěk“.
Pozitivní poznání není moc IN. Je pomalé, málo akční, nezajímavé, málo vzrušující. Chceme výsledky hned – „není čas“ odkládat naše požitky do budoucna. Doba je šíleně rychlá. Chceme vzrušení hned. Kdo tempu nestačí – je OUT.
Videohry byly a jsou založeny na vítězství. Všemi způsoby. Zastřelením, zapíchnutím, otrávením. A navíc má každý několik životů. Vztah k životu se obecně otupuje. A tak „dívka“ ve stáří 16 let píchne člověka do břicha – „proč ne??“.
Kultura se proměnila. Moji přátele odešli z divadla proto, že neunesly frekvenci vulgarit. Kardinál Duka se soudil s divadlem o zneuctění Ježíše Krista jeho „moderní“ interpretací. Ale jsou i dobré kusy.
Takže těch faktorů je opravdu hodně a do té doby, dokud nepochopíme podstatu, nemůžeme nic řešit. Jsou to faktory, které vedou tuto „civilizaci“ ke zkáze.
Máme tupou pilu a nemáme čas si ji nabrousit, protože musíme řezat?