Druhý pohled z 24.11.: Poslední zbývající triumf

Existují v zásadě dvě perspektivy, jak přistupovat k politickým problémům. Typickým nositelem jednoho z nich jsou aktivisté přivázaní k bagrům. Mohou mít neomezené požadavky, požadovat absolutní čistotu principu a nikdy nepřistoupit na žádný kompromis. Mimo jiné proto, že dobře vědí, že nic z jejich požadavků nikdy nebude realizováno. I ta dívka, která se přivázala k rypadlu a požaduje zákaz těžby uhlí, počítá s tím, že až akce skončí, vrátí se do útulného bytu svých rodičů vytápěného tím uhlím a naloží se do vany s horkou vodou.

Jinou perspektivu zastává ten, kdo má moc nějaké rozhodnutí prosadit a kdo za něj nese odpovědnost. Ten musí zvažovat různé aspekty, probírat pro a proti, srovnávat důsledky a nakonec vybrat tu variantu, která mu připadá nejméně špatná.

Neštěstím Západu je, že oba tyhle přístupy začaly splývat. Osobní odpovědnost byla nahrazena davovou psychózou. Náladu davu rozbíhají aktivisté, kterých se politici a manažeři bojí (které financují, aniž by je dokázali zvládat).

Přesně tohle se projevuje při jednání o ukončení války na Ukrajině. Trumpova administrativa se snaží pochopit zájmy všech hráčů, porovnat možnosti, zvážit dlouhodobé výsledky a nakonec řešení. Samozřejmě, že pro nikoho nebude úplně optimální. Samozřejmě, že ten, kdo má navrch na bojišti, dostane víc než ten, kdo prohrává. Samozřejmě, že nikdo nebude úplně spokojený. Ale tak to při jednáních bývá.

A pak jsou příslušníci evropské politické elity, včetně českého prezidenta. Jako aktivisté přivázaní k bagru. Záplava emocí a nekompromisní požadavek na úplné zničení Ruska, uložení válečných reparací, převzetí kontroly nad zdroji, nastolení okupační správy atd. Jiný mír nepřichází v úvahu. No výborně, takže mají názor. A dál? Mají armádu, která by mohla jejich představu prosadit? Mají masivní zbrojní průmysl? Jsou schopni vyhlásit hospodářské sankce Trumpově Americe a srazit ji na kolena? Hlavně, že mají názor. Jako ty dívky s transparenty přivázané k rypadlu.

Jediný, komu ještě zbyly nějaké triumfy, je tak ukrajinský diktátor Volodymyr Zelenský, který může proti Trumpovi použít rukojmí – vlastní vojáky. Ne, že by byl americký prezident tak útlocitný, ale lze si představit, že nechce, aby jeho mír byl pokažen tím, že média budou zaplavena záběry masakrovaných Ukrajinců. A Zelenský je schopen je obětovat bez nejmenšího zaváhání a nejmenší lítosti – jak už opakovaně prokázal. Tihle rukojmí jsou tím úplně posledním, co zastáncům války ještě zbývá.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.