Druhý pohled z 25.3.: O hodnotově racionálním jednání

„Jsme stále lepší a lepší tandem,“ napsal mi profesor Krejčí v hodnocení našeho sobotního semináře a já jsem na to patřičně hrdý. Z toho sobotního semináře vypíchnu myšlenku z mé prezentace. Myšlenku, která nás vrací k zakladatelské postavě západní sociální vědy Maxu Weberovi.

Max Weber rozlišoval několik typů politického jednání, z nichž zvlášť zajímavé jsou dva:

Účelově racionální jednání cele zaměřené na dosažení cíle. Prostředky se posuzují podle toho, jestli nás přibližují k dosažení cíle. To je ono známé „účel světí prostředky“.

Hodnotově racionální jednání se plně zaměřuje na dodržení určitých zásad (např. „s teroristy se nevyjednává“ nebo „stát nezasahuje do hospodářských záležitostí.“), přičemž na důsledcích nezáleží. S teroristy nebudeme vyjednávat, ani kdyby to mělo znamenat 100 milionů mrtvých. Jeden ze zakladatelů neoliberální ekonomie F.A. Hayek dokonce tvrdil, že ohlížet se na důsledky je projevem archaické kmenové mentality.

Politické dění posledních měsíců je ukázkovým příkladem této Weberovy dichotomie. Máme tu Trumpa a jeho lidi, kteří jdou za jasným cílem – znovuvybudovat silnou nezávislou ekonomiku, která bude i průmyslovou mocností a kde se bude dobře žít i nižším vrstvám. Pro dosažení toho cíle udělají cokoliv.

Evropská politická elita předvádí ukázkové hodnotově racionální jednání. Dokonce i používá ten weberovský výraz „hodnoty“ (i když Webera asi nikdo z nich nečetl). To znamená, že mechanicky aplikují určitá pravidla (např. nikdy nezastavíme válečné akce proti Rusku), aniž by se zajímali o následky. Nezajímají se o následky dokonce ani z toho pohledu, jestli to snižuje nebo zvyšuje riziko, že spadneme do ruské sféry vlivu.

Všimněte si, že hodnotově racionální jednání je vlastně extrémním případem ritualismu, o kterém jsem tu psal před pár dny. Lidé něco dělají a nečekají, že to přinese výsledek. Vlastně ještě víc. Je jim lhostejné, pokud to skončí katastrofou.

Na obrázku momentka ze sobotního semináře.