Druhý pohled z 25.4.: O přínosech technologií

John Michael Greer, což je velekněz jakéhosi bizarního pohanského kultu, nabídl v článku na Unherd zajímavé srovnání. Kdyby někdo usnul v roce 1825 a probudil se v roce 1925, probudil by se do úplně jiného světa. Nejen, co se týče společenských institucí (neslýchaná drzost mladých lidí a chudých vrstev), ale především technologicky. Probudil by se do světa elektřiny, automobilů, letadel, telefonů atd. Kdyby ale usnul 1925 a probudil se letos, žádné drama by se nekonalo. Automobily jsou o něco rychlejší, telefony nemají kabel a filmy v kině jsou barevné, ale to nejsou zásadní změny. Jedinou průlomovou novinkou za 100 let jsou osobní počítače.

Podle Greera je to proto, že i pro technologie platí zákon klesajících přínosů. Když vynakládáte na technologické změny každým rokem stejně, první roky to přináší obrovské změny, ale později dochází k tomu, že stejně drahé technologické změny znamenají stále menší změnu životního stylu.

Jenže technologické změny probíhají v Evropě už od středověku. Proč začal přínos klesat v roce 1950 a nebo třeba v roce 1650? Navíc klesající přínos nevidíme třeba v Číně. Stavby, nad kterými se tají dech, fantazijní rychlovlaky (dokážete si představit cestu z Prahy do Paříže za dvě hodiny?), taxíky bez řidiče, nemocnice postavená za týden nebo očkovací vakcína vyvinutá za tři týdny (což by evropští vědci uměli taky, ale u nás to vyvolává iracionální děs).

Co se tedy na Západě změnilo? Je toho hodně, ale nabízím hypotézu, že významnou roli hraje zánik ethosu všeobecného technologického osvobození. Ono nadšení, že osvobodíme všechny hospodyňky tím, že v každé domácnosti bude automatická pračka. Že každá dělnická domácnost si bude moci dovolit vlastní osobní automobil. Nebo že každý bude mít doma elektřinu a ústřední topení, aniž by ho to zruinovalo. Zmizelo morální přesvědčení, že zlepšovat život většiny je dobré. Dnes si zlepšení zaslouží jen speciální menšiny. Většina má být zadupávána do země. Žádný investor nestojí o vynález, který zlepší život každé hospodyňky. Mnohem větší zájem je o vynálezy, které by každou hospodyňku přinutily platit stále vyšší účty.

Jednou z mála oblastí, kde starý ethos všeobecného osvobození technologiemi zůstal, je neurověda a některé oblasti psychologie. Tam výzkumníci pořád ještě drží ideál, že každý bude stále lépe zvládat svůj život, každý může být šťastnější a mít lepší vztahy. Dost možná, že totéž platí o části výzkumu medicínských technologií. Ale není to převládající.

Vynálezce dneška nezajímají uživatelé. Zajímají ho investoři. Takže vznikají buď hračky nebo technologie umožňující snižovat životní úroveň mas (respektive přisvojit si větší část jejich práce). To je ten problém. Žádné klesající přínosy.