Druhý pohled z 25.6: O myšlení bez myšlení

Moji čtenáři si určitě všimli, že když pojednávám o nějakém problému, tak velmi často začínám otázkami typu „jaké myšlenkové postupy nás přivedou ke správné odpovědi? Jaké omyly nás nejvíc ohrožují? Jaká kritéria bychom měli aplikovat.

Když jsem si chystal včerejší přednášku v Brně, tak jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem mezi lidmi veřejně vystupujícími v České republice s tímhle přístupem úplně jediný! Standard je prohlásit, co mě napadne. Tedy pokud je to v souladu s tím, co posluchači čekají a o čem si řeknou „to jsem si taky myslel“ a odmění to lajkem, potleskem apod. Kdybychom to přirovnali k vědeckému prostředí, tak jde o kuhnovský rozvoj stávajícího paradigmatu.

To je přece skutečný civilizační úpadek! Mnohem horší než prosazování nějakých sexuálních výstřelků.

Mimochodem, svoboda projevu je poněkud nadbytečná ve světě rozděleném do bublin, kde chybí nezávislé myšlení a dostáváme jen poslušnou konformitu s bublinami.

Jestli víte o někom, kde se myšlenkovými postupy zabývá, prosím, pošlete mi upozornění. Rád se s jeho texty seznámím.