Druhý pohled z 26.12.: Welfare State 21

Poválečný západoevropský model byl vlastně ideálním případem kapitalismu z ideových příruček. Protože velmi nízká míra nerovnosti (mnoho velkých majetků bylo rozbito za války nebo těsně po ní), správně nastavené regulace a štědré státní financování veřejných služeb umožňovalo tak snadný vstup na trh jako nikdy před tím a nikdy po tom, ať už se to týká nových živností nebo zakládání firem. Bylo tedy dosaženo přesně toho, co neoliberální ekonomové očekávají od minimálního státu (který ve skutečnosti vede k vytvoření kastovní společnosti).

Jenže ten stejný západoevropský stát blahobytu byl taky ideálním případem socialismu, protože na platy zaměstnanců a péče o ně byla vydávána větší část výnosů než kdykoliv předtím a nikoliv potom. Tedy nejlepší podíl práce vůči kapitálu. A to i ve srovnání se zeměmi sovětského tábora.

Nebyl za tím žádný plán spojit výhody všech systémů. Prostě se to hezky povedlo. Do značné míry dílem náhody.

Mohl to být systém, který obě strany společně bránily. Jenže místo toho ho obě strany nenáviděly. A nebyl téměř nikdo, kdo by ho bránil, protože většina ho pokládala za samozřejmý. To je obrovský rozdíl proti modelu, který na ten západoevropský přímo navazuje, který vyrostl v Maďarsku a teď se o něj pokouší v USA. Lidé, kteří za ním stojí, si dobře uvědomují, že to vůbec není samozřejmé.