Druhý pohled z 26.9.: O politickém významu ras a rasismu

Američtí Demokraté se nacházejí v rozkladu, nicméně i tak běží určitá diskuze o tom, jestli by přece jen nebylo možné najít nějaké myšlenky či ideály, které by se daly postavit proti trumpovské revoluci.

Do téhle diskuze patří i otázka rasy. Mohou být do vládních podpůrných programů zahrnuti i běloši? To není tak absurdní, jak by se mohlo zdát na první pohled. Vládní pomoc drobným farmářům, která byla realizována za Bidena, měla totiž v podmínkách stanoveno, že ten drobný farmář nesmí být běloch. Někteří v Demokratické straně pokládají za důležité v tomhle trendu pokračovat, jiní si uvědomují, že se tak odcizují velké části voličů.

Zajímavé je, že tohle zvýhodňování nebělochů není příliš populární mezi černým obyvatelstvem. Když se černochovi dostane pomoci, nevidí žádný důvod, proč by stejnou pomoc neměl dostat i stejně chudý běloch. Tvrdě rasové protibělošské vidění si naopak osvojila vzdělaná a blahobytná městská vyšší třída (v naprosté většině případů sami běloši).

Totéž platí o zločinnosti. Velká média jsou plné zpráv o tom, jak jsou černí zločinci diskriminováni a utlačováni, bílá městská vyšší třída slzí nad jejich těžkým osudem, ale mezi chudšími černochy toto téma příliš nerezonuje. Dobře vědí, že příštími obětmi mohou být oni sami.

Jako by to potvrzovalo, co říká ve svých přednáškách Ivo Budil. Rasová teorie je mimo jiné k tomu, aby se chudí nedomluvili a nezačali společně prosazovat změny. Je zajímavé, že uvnitř nejvyšší třídy se na rasové rozdíly nehraje. Superbohatý běloch, superbohatý Ind, superbohatý Číňan – všichni jedna rodina.