Druhý pohled z 27.1.: O nové definici reality

Už před lety napsal Martin Konvička, že akceptovat tvrzení vládnoucí moci, které je docela chytré, to není žádná zásluha. To tvrzení musí být co nejdebilnější, aby člověk předvedl, že je dostatečně loajální.

A ono to opravdu funguje. Čím šílenější věci od vládnoucí elity slyšíme, za tím horší šílence je pokládá velká část společnosti, nicméně jádro se utužuje a stupňuje se fanatismus, tedy oddanost.

Curtis Yarvin tvrdí, že každé úspěšné hnutí musí obsahovat i povinnost věřit něčemu, co je ve zjevném rozporu s fakty. Něčemu, co je totálně protiintuitivní. Vzniká nová intuice a nová definice reality.

Z toho pohledu dává proměna „alternativy“ perfektní smysl a já jim možná do určité míry křivdil. Když tu bylo hnutí s cílem zabránit muslimské migraci, říkalo jen něco, co beztak věděli všichni. Na tom nepostavíte silnou loajalitu.

Když ale přijdete s tím, že viry nemohou ublížit lidskému organismu nebo že očkování škodí víc než prodělání nemoci, a s dalšími záležitostmi tisíckrát statisticky vyvrácenými i příčícími se zdravému rozumu, pak to vaše věrné spolehlivě oddělí od běžné veřejnosti. Pak po nich můžete požadovat mnohem více aktivity a jiných obětí. Zvláštní zásluhu mají lidé s akademickými tituly, protože ti jsou nuceni popírat to, co celý život studovali a o čem ještě včera věděli, že je pravdivé – než přišla nová definice reality. Podobně jako při některých náboženských probuzeních boháči zahazují svůj majetek. A podobně jako ti boháči to nedělají tak úplně. Většina z nich působí na vědeckých pracovištích, kde dál používají racionální postupy a kde se chovají úplně jinak než na alternativních vystoupeních a videích.

Nicméně jeden problém zůstává. Chcete-li vyhrát, k tomu nestačí jen pevné přesvědčení a lojalita. Potřebujete taky schopnosti.

V trumpovském hnutí se povedlo, že racionálně smýšlející lidé rozhodují a konspirační skupiny dodávají „potravu pro politické kanóny“. Jenže to se nemusí povést pokaždé.