Druhý pohled z 27.10.: Umírání progresivismu

Mnozí mají tendenci vnímat současnou dobu jako éru drtivé převahy progresivistů. Vyhráli nebo vyhrávají všechno. Prosadili sexuální revoluci, konec tradiční rodiny, konec tradiční výchovy, rozbití normálně fungující školy, rozvrácení mravního řádu… a teď už nenechávají na pokoji ani pohlaví. Už je téměř nemožné to zastavit, dokonce bez ohledu na politické změny.

Osobně to pokládám za přehnané. Sice to opravdu jsou šílenci, ale nemají zdaleka takový význam a takovou sílu, jakou jim připisujeme. Nějaké zlo způsobili, ale v mnoha případech došlo spíš k tomu, že se určitá instituce vyčerpala nebo se jedná o následky ekonomických změn, které by se dostavily i bez progresivistů.

Nicméně přesto je velmi zajímavé podívat se občas na svět jejich očima. Nemyslím očima Gréty nebo aktivisty přilepeného k asfaltu ani očima zfanatizovaných ideologů, ale přemýšlivějších lidí, kteří se mezi nimi těší postavení autority. Třeba Justin Vasallo nedávno napsal zajímavý článek, kde shrnuje progresivistické poraženecké pocity. Jasně, občas to nandají „bigotům“ či „ultrakonzervativcům“, aktivisté mají pořád ještě dobré životy, ale je už jasné, že jejich program byl odmítnut. Skončila éra, kdy většinová veřejnost byla sice skeptická a zdrženlivá, ale byla schopná akceptovat progresivistické politiky, pokud vystupovali slušně a profesionálně. To je zřejmě pryč. Propagovat změny pohlaví nebo volnou migraci je politická sebevražda. Skončila éra, kdy progresivismus byl sexy v univerzitním či uměleckém prostředí. Dnes je progresivismus jen nudná povinnost. I korporace jsou zdrženlivější než před pár lety.

Zcela jistě je tomu tak v USA a stejný pohyb vidíme ve všech zemích západního civilizačního okruhu.

„Progresivismus nedokázal nabídnout ucelenou vizi slučitelnou se zachováním svobodné společnosti,“ shrnuje svou diagnózu Vasallo.

Přesnější by ale bylo konstatovat, že progresivismus sice nějakou vizi přináší, ale ta vize není slučitelná s konkrétními opatřeními, které progresivisti prosazují.

• Vizi světa, kde jsou lidé svobodnější, šťastnější a lépe využívají svůj kreativní potenciál – jenže jejich programy přináší jen psychické problémy, traumata, deprese a sebevraždy.
• Mluví o prostředí, které by mělo být rozmanité a kde by se měli navzájem obohacovat lidé s nejrůznějšími pohledy a perspektivami – jenže prosazují totální uniformitu a likvidaci každého, kdo vybočí z řady.
• Mluví o záchraně planety a jejich Green Deal působí životnímu prostředí větší škody, než průmysl a dopravy dohromady.
• Mluví o spravedlivějším světě a pomoci těm, kdo jsou na okraji – a prosazují akce s naprosto děsivým dopadem na ty nejchudší.

Konec konců, i ten termín progresivismus působí jako výsměch, když označuje hnutí, které se nás snaží vrátit do té nejtemnější minulosti.

Mezi roky 2005 a 2025 se změnilo to, že v podstatě v každé části západního světa už vyzkoušeli kus progresivistického vládnutí – ať už prostřednictvím politiků nebo neziskovek.

Ale to je jen část skutečnosti. Ještě podstatnější je, že ty politické a ekonomické síly, které progresivismus využívají jako svůj nástroj, jsou na ústupu.

Smrtící kombinace.

Aby nedošlo k mýlce. Úpadkem progresivismu nekončí civilizační krize. Není žádný důvod domnívat se, že by se věci mohly opravit přirozeně samy od sebe.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.