Druhý pohled z 27.8.: Prokletí konzervativní mytologie

Obecný problém konzervativního myšlení: Pokud se objeví nějaká instituce či zvyklost, která se ukáže jako šikovná a prospěšná, a pokud vydrží aspoň jednu generaci, pak mezi konzervativci vznikne pocit, že tu s námi byla po celé dějiny a že nějak souvisí s naší „přirozeností“, je biologicky nevyhnutelná apod. A že v naší době – poprvé v dějinách – je ta instituce předmětem útoku. Vytváří se mýty o zaniklém světě, ty mýty se zapisují do vznešených konzervativních knih, zasvěcenci je čtou se zatajeným dechem a připadají si lepší než ostatní… znáte to.

Jako by úplně chyběla možnost říct něco ve smyslu: Funguje nám to velmi slušně, fungovalo to i našim rodičům a chceme se toho držet. Minimálně do doby, než se najde něco, co bude prokazatelně lepší.

Týká se to především záležitostí kolem rodinného života, výchovy dětí, morálního jednání apod.

Možná si řeknete, že to je vlastně jedno. Jenomže, když někdo žije mytologií, pak je velmi obtížné nacházet kořeny problémů a efektivně pracovat na jejich odstranění. A je těžké vítězit nad někým, kdo je do mytologií ponořen méně.

Ono „zakotvení ve stovkách generací“ zní vznešeně, ale ve skutečnosti to je slabá stránka. Vede k oslepením pocitem vlastní vznešenosti.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.