Druhý pohled z 29.12.: O dočasném půvabu absolutismu

V poslední době jsem publikoval několik článků, kde upozorňuji, že politický boj probíhá primárně mezi potenciálním králem (diktátorem) a oligarchickou strukturou. Na scéně může být více uchazečů o postavení vládce a několik konkurenčních oligarchií, mohou vytvářet různé aliance, ale základní princip zůstává stejný. Pro úplnost musím ještě dodat, že uchazeč o místo vládce není nikdy úplně osamělý. Vždy je obklopený nějakou malou jasně ohraničenou skupinou pomocníků, strážců, poradců apod.

Pokud akceptujeme takový pohled, je jasné, že všechna ta varování před diktaturou nejsou nic jiného než oligarchická propaganda namířená proti vládcům. V zemi jednoho vládce nejsou životy, svobody a majetky obyčejných pracujících lidí ohroženy o nic víc než v zemi ovládané oligarchií. Naopak! V dějinách tomu bylo většinou tak, že když král dostal oligarchii pod kontrolu (to znamená, že omezil svobodu), pro lidové pracující vrstvy to znamenalo výrazné zlepšení poměrů. Ale samozřejmě, je tu děsivý protipříklad Adolfa Hitlera.

Nicméně v posledních 50 letech jsou minimálně tři důvody, proč vládu jedince pokládat za menší riziko (což je zároveň vysvětlením, proč všechny ty šílené průšvihy posledních let typu podpory islamizace vlastních zemí, pokusu o rozpoutání jaderné války či Green Dealu byly prosazeny oligarchickými režimy, nikoliv režimy s diktátorem)

Otázka odpovědnosti. V obrovské oligarchické struktuře zahrnující desetitisíce lidí, kde je výkon moci neurčitě rozložen, tam dokáže každý hájit své zájmy. A intuitivně dokážou hájit i skupinový zájem. Ale není nikoho, kdo by cítil odpovědnost za celkový stav země. Na rozdíl od vládce.
Otázka davové mentality. Oligarchická struktura má sklon k davovému jednání, což je ta nejšílenější forma debility.
Izolovanost. Oligarchická struktura je natolik velká, aby mohla vytvořit vlastní kulturu, vlastní morálku, vlastní pohled na svět, vlastní systém zvyklostí apod. Může tedy vytvořit svět úplně oddělený a nepřátelský světu lidovému. Jeden vládce nebo malá skupinka svůj svět vytvořit nedokáže, a pokud má k oligarchii nepřátelský vztah, přebírá kulturu od lidových vrstev. Všimněte si, že jakmile se objeví výrazná osobnost s vládcovskými ambicemi, je okamžitě obviněna z buranství, křupanství atd. Tedy z paktování s lidovými vrstvami. Od lidových vrstev přebírá i řadu politických názorů (např. migrace, gender apod.)

To bychom neměli číst tak, že vláda jednotlivce obklopeného malou skupinou pomocníků je nutně lepší než oligarchická (stavovská) vláda. Je tomu tak v naší době, při konkrétní úrovni technologií, konkrétním rozložení ekonomického vlivu atd.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.