Druhý pohled z 29.5: O revolucionářích a influencerech

„Jestli ono to nebude chtít místo marketingových expertů skutečné revolucionáře,“ podotkl jsem před pár dny jízlivě na adresu opozičních politiků. A čtenáři se logicky ptají, v čem spočívá ten rozdíl.

Například v tom, že revolucionáře zajímá změna systému. Nezajímají ho poslanecké pozice ani jiné drobné osobní výhody v rámci systému stávajícího. To neznamená, že nemůže zasedat v parlamentě. Ale měl by mít jasný plán, jak své zvolení poslancem promění v zásadní společenskou zněnu. Ne, že bude čtyři roky sedět v nějakém výboru, případně v plénu kritizovat vládu a nic se vlastně nezmění.

Nebo v tom, že revolucionáře zajímá podstata politické moci. Chce rozumět tomu, o co se opírá stávající moc a v čem je zranitelná. Zkoumá to, studuje, prověřuje různé možnosti… Bolševikům prý posměšně přezdívali „sociologický klub“. A jiní revolucionáři v jiných dobách takovou přezdívku neměli, ale zájem o mechanismy moci projevovali stejný.

Nebo v tom, že revolucionář není influencer sbírající laiky, nýbrž člověk usilující o uchopení moci. Neřeší symboly, nýbrž realitu. Že se někomu podaří na pár minut vyvěsit plakát na nějakou budovu nebo zesměšnit současného vládce na sociální síti, to je právě ten boj o symboly. To nemá nic společného s mocí. To je pro influencery. A influencer zůstává influencerem bez ohledu na to, kolik odrecituje sloganů o revoluci či kontrarevoluci.