Druhý pohled z 29.6.: O světě bez návratu

Potřetí a naposledy z konference Svět včera, dnes a zítra. Doktor Hejlek mluvil o civilizacích, o tom, jak přežívají a zanikají. Použil přirovnání ke stavbě,  v níž jsou využity stavební prvky již zaniklých civilizací. S tím, že význam, jaký ty prvky mají pro nás, může být zcela jiný, než jaký význam to mělo v té staré civilizaci. Asi jako když vezmete kámen, který držel oblouk nad bránou a vezdíte jej do základů.

Pro nás je naprosto normální, že v našem životě hrají roli prvky převzaté ze středověké (křesťanské) civilizace. A taky prvky převzaté z té předcházející pohanské (někdo říká archaické). A něco z antického světa. A možná i z něčeho dalšího. Vytváří to jedinečnou kombinaci, která každému tomu prvku dává úplně jiný význam, než měl kdysi.

Možná má někdo pravdu, že bychom měli ty některé prvky více využívat (třeba se častěji účastnit náboženských obřadů).  Ale Hejlkova metafora dobře ukazuje, že je úplně nesmyslné se k něčemu „vracet.“ Není možné oživit cokoliv ze zaniklé civilizace. Navíc, drtivá většina těch věcí ani nikdy neexistovala v té podobě, jak ji zobrazuje současná romantizující představa.

Ať se nám to líbí nebo ne, existuje jenom cesta dopředu. Což Jiří Hejlek také konstatoval. Prý se dokonce těší, až bude naše civilizace nahrazena něčím lepším (v čemž se neshodneme, jsem už asi příliš staromilský).