Druhý pohled z 3.1.: Konzervatismus a zlepšování poměrů
Dnes jsem tu s dalším dílem o dogmatech hlubokého konzervatismu, čímž myslím nejen odmítnutí současných liberálních výstřelků, ale proud politické filosofie, jak se zformoval v 19. století jako oponent liberalismu a socialismu a jak mu konzervativní myslitelé rozumí dosud. Vycházím z Klingova seznamu (více zde) a snažím se probírat konzervativní dogmata jedno po druhém.
První dogma říká, že člověk je padlá bytost. Každý člověk je svou podstatou beznadějně zkažený. Snažit jej povzbuzovat nebo převychovávat k dobrému jednání nepomáhá. Pomáhají jenom přísné tresty. Když není přísnost dostatečná, vyplave na povrch lidská zkaženost a lidé se k sobě chovají tak, že se život stává nesnesitelným (více zde).
Druhé dogma podle Klinga zní: Neexistuje řešení problémů, pouze jejich přehazování na někoho jiného.
