Druhý pohled z 3.4.: O podivuhodné elitářské skromnosti

Z dopisu jednoho čtenáře:

„…a dále, jak eliminovat „mamonickou“ závislost (závislost na mamonu) vzdělané střední třídy? Postačovalo by zlepšení socioekonomických podmínek např. podstatné zvýšení výstavby bytů, vytvoření stabilní podpory mladým rodinám (novomanželské půjčky a jejich umořování v závislosti na počtu dětí), garance podmínek zabezpečeného stáří.“

Obávám se, že je to přesně naopak. Když lidem nabídnete byty a slušné platy, nejspíš to povede k takovým změnám v životním stylu, že budou závislí na bytech a slušných platech (například si začnou pořizovat víc dětí). Samozřejmě bych tu změnu pokládal za dobrou a žádoucí, ale musíme počítat s tím, že vedlejším důsledkem bude více závislosti.

V tom ohledu je překvapivé, jak strašně málo toho současný režim nabízí svým nejfanatičtějším stoupencům. Pracovní místo, ze kterého vás mohou kdykoliv vykopnout a kde se nic pořádného neučíte, sdílené bydlení (tedy pronájem pokoje v nějakém společném bytě) a všeobecná nejistota. A neustálé snižování životní úrovně. Nicméně pokud se tomu ti lidé přizpůsobí a vzdají se těch ambicí, jaký byly v předchozích generacích pokládány za normální, mohou si na to zvyknout a vlastně se jim to začne líbit. Život jako neustálý mejdan bez cílů a bez ambicí.

Je zajímavé, jak málo stačí k tomu, abyste si zajistili loajalitu těch lidí. Vlastně jen pocit, že patří k té správné partě.

A pak jsou samozřejmě různé kolářové a pánkové, kteří v tom systému dokázali nashromáždit mnohem víc, než když dokážou spotřebovat oni i jejich děti.