Druhý pohled z 3.9.: O správné rozvodovosti

Zase čtu nářky, že je v českých zemích moc vysoká rozvodovost. Jenže moment! Jak se pozná, že rozvodovost je příliš vysoká?  Neznáme žádné biologické kritérium. Ani žádný náboženský či morální kodex neříká „Dbej na to, aby při průměrném věku dožití 79 let byla rozvodovost 11,6%.“

Navrhuji vycházet z následujícího. Když je rozvodovost příliš vysoká, probíhá mnoho traumatizujících rozvodů, řada z nich dopadá na děti, další působí dlouhodobé psychické následky atd. Dochází k extrémně amorálním případům, kdy se někdo obětuje a posléze je odkopnut. Celkově začíná být manželství pokládáno za nejistou instituci, takže manželé investují do vztahů méně, což zhoršuje kvalitu i těch vztahů, které přetrvávají.

Když je rozvodovost příliš nízká, zůstávají někteří lidé v patologických vztazích, které jsou špatné pro ně i pro jejich okolí. Opět často s dopadem na děti. A někteří z těch, kdo žijí ve šťastném druhém manželství, by možná strávili život v příšerném prvním manželství.

Hledáme tedy bod někde mezi, kdy vzniká nejméně škod v obou skupinách případů. Já osobně bych intuitivně soudil, že by to mohlo být někde mezi v rozmezí 15-20% (tedy lehce pod polovinou současné rozvodovosti), ale je to jenom můj dojem. Nejsou k tomu žádné rozumné studie. Ani žádná metodika, jak to odhadnout.