Druhý pohled z 31.1.: O návodech, lidech a rasách

Na poznámky o islámském převzetí Velké Británie přišlo dost reakcí a část z nich tvrdí, že nejde o otázku islámu, ale rasy. Nikoliv muslimové proti křesťanům, hindům a ateistům, ale Pákistánci proti bělochům.

Samozřejmě, každý může mít svůj názor. Nicméně od toho máme logické nástroje, abychom mohli různé názory porovnávat. Od toho máme schopnost formulovat hypotézy a testovat je.

Předpokládejme tedy, že u gangů, které ve Velké Británii podnikají v oboru lovu otrokyň, není rozhodující jejich muslimská víra, nýbrž jejich etnicita (případně rasa). Pokud by tomu tak bylo, pak můžeme očekávat, že:

• Ve stejném oboru lovu otrokyň budou působit i gangy ateistů a křesťanů pákistánského původu.
• Stejně tak indické gangy, protože mezi Indové a Pákistánci jsou etnicky velmi blízcí až stejní.
• Bílí konvertité k islámu se budou angažovat na straně obětí, protože v této kauze je rasová příslušnost rozhodující.

Máme předpoklady a můžeme se podívat, co říkají fakta. Kolik ve Velké Británii působí indických otrokářských gangů, kolik gangů ateistů pákistánského původu a jak vystupovali bílí muslimové.

Zkrátka, v tomto případě to není v rase. Je to v návodu, jak jednat vůči nevěřícím. A ten návod (korán, hadísy, suna) je univerzální pro všechny lidi na světě. I když někdo může tvrdit že ten návod je některým etnikům bližší než jiným. To se obtížně prokazuje i vyvrací.