Druhý pohled z 31.8.: Co říká indikátor moci

Naivní lidé si myslí, že soudy jsou od toho, aby zjistily, jaké pravidlo se vztahuje na ten který případ a správně je aplikovaly. Snad tomu tak může být tehdy, kdy se rozsuzují spory mezi příslušníky nejnižších tříd. Tedy spory, na kterých nikomu významnému nezáleží.

Jakmile se ale záležitost přiblíží otázkám moci, je role soudu jiná. Úkolem soudce pak je:

• Poznat, kdo z účastníků je mocnější
• Dát mu za pravdu.

Úkolem justičního systému není omezit zvůli silných a mocných nad slabými a bezmocnými. Úkolem justičního systému je zajistit, aby panství silných bylo realizováno kultivovaně, předvídatelně a s menší mírou násilnosti. Raději přes soudní rozsudky, než aby si to brali rovnou.

Jednou z výhod takového uspořádání je to, že podle soudních rozsudků můžeme odhadovat, jaké je skutečné rozložené moci ve společnosti. Když třeba americké soudy v roce 2024 vynášely ve věcech korespondenčních hlasů opačné rozsudky než v roce 2020, bylo jasné, že mocenské poměry už jsou jiné.

Takhle můžeme číst to, že krajské soudy zamítají žaloby proti SPD a proti Stačilo jako na běžícím páse. Nemusí to znamenat, že Babiš už má jasně navrch (to by dopadlo jinak souzení kolem Čapího hnízda), nicméně významný posun vidět je. Je vidět i na tom, že profesionální aktivisté už nemají chuť napadat shromáždění ANO, ale soustředí se na slabší cíle.