Druhý pohled z 5.4.: Jak chcete vládnout lidem bez ambicí?

Mladí lidé nestojí o šéfovská místa, píše Forbes a totéž říkají personalisté už delší dobu. Je to přesně jedna z těch zdánlivých drobností, které mění mocenské poměry.

Protože když někdo neusiluje o povýšení, tak nemusí chodit do průvodů. Nemusí si na stůl lepit imbecilní nálepku „kamarád LGBT komunity“ nebo ukrajinskou vlaječku. Nemusí na sociálních sítích vykřikovat správné názory tak, aby si toho všimli na personálním. Když ho pozvou na školení o právech menšin a ohrožení planety, tak nemusí cítit hrdost, ale může si připadat zpruzený. Nebo se na to může dokonce vykašlat.

Zkrátka, na lidi, kteří nechtějí nahoru, máte mnohem menší páky.

A tahle změna přichází poté, co liberální politika byla po celou generaci založena jenom a pouze na stádnosti. Jestli chceš patřit mezi ty lidi, co mají šanci, musíš si myslet tohle, cítit tohle, věřit tomuhle, chovat se takhle. Teď nastoupila generace, kterou ta šance nezajímá.

V jiných zemích se už ukazuje rozdíl mezi pohlavími a předpokládám, že ani v českých zemích tomu nebude jinak. Poslušné holky mají šéfovské ambice, jak se po nich chce. Kluci na to kašlou. Jenže ten evolučně-biologický mechanismus, který to způsobil, ten taky způsobí, že se holky klukům přizpůsobí.