Druhý pohled z 5.8.: Od soubojového k párovému druhu

To, že maskulinity ubývá, není jen otázka naší generace. Už před časem připomněl, co vyplývá z příruček a návodů pro výchovu mužů. Od ranného středověku šlo o to, jak muže kultivovat a zjemnit. Zabíjecí monstrum zvané středověký rytíř se tedy mělo učit vyšívat a psát romantické básně. Až v 19. století se začalo zdůrazňovat, že muž by měl být bojovný. Výchova už nemá korigovat přebytek maskulinity, nýbrž její nedostatek. Tenhle trend pokračuje a zdá, že v naší době dosáhl úbytek maskulinity jakési pomyslné hranice, pod kterou už není možné rozumně žít. Na Západě to ještě zhoršuje patologický civilizační rys, který se nově objevil – v době, kdy by chlapci, mládenci a muži potřebovali nejvíc povzbuzování k mužnosti, jsou za ni trestáni.

Jenže evoluční biologové a evoluční psychologové tvrdí, že to není jen otázka posledních pěti staletí. Přibližně před 8 tisíci lety zanechal potomky jeden muž ze 17. Což můžeme číst tak, že jednomu muži ze 17 se podařilo mít sex. To ukazuje k nesmírně konkurenčnímu prostředí a nesmírně tvrdému nelítostnému boji. Vyhrává ten, kdo porazí ostatní muže. Ženy neurčují, kdo vyhraje. Ženy patří vítězi.

Od té doby se většina lidstva posunula do stavu, kdy drtivá většina mužů zplodí potomky. Boj mezi muži není nelítostný, protože i poražení nějak přežijí a získají partnerku. Navíc beztak rozhoduje mnohem víc dědictví než výkon konkrétního jedince. Tlak na pěstování bojovné maskulinity klesá.

Robert Sapolsky tvrdí, že existují v zásadě dvě skupiny biologických druhů:

• Soubojové druhy – své geny předá jen malý počet samců, rozhodují souboje mezi samci, a mezi samci a samicemi jsou velké fyzické rozdíly (např. lev)
• Párové druhy – své geny předá drtivá většina samců. Rozhoduje schopnost podílet se na péči o potomstvo. Fyzické rozdíly mezi samci a samicemi jsou velmi malé. (např. zahradní ptactvo)

Vypadá to, že lidstvo (s výjimkou islámského civilizačního okruhu) se postupně mění ze soubojového druhu na párový druh. Není důvod se nad tím trápit. Připomínám ovšem zásadu doktora Hejlka, že změny by měly probíhat jenom tak rychle, aby si lidé a společnost dokázali na každý stav dobře zvyknout a aby změny probíhaly plynule a přirozeně. A samozřejmě to nikdy nesmí dostat podobu neslučitelnou s přežitím společnosti.