Druhý pohled z 7.5.: Falešná hra na spravedlnost

S Trumpovými cly a rozdělováním globální ekonomiky do oddělených oblastí mizí ten typ argumentace, který v diskuzích o clech převládal a který jsem vždy pokládal za chybný od samého základu.

Ten argument říká, že jediným přijatelným smyslem dovozních cel je zajistit férovou soutěž. Omezujeme příliv cizího zboží, protože ti druzí postupují nekale. Dávají svým výrobcům dotace, využívají dětskou práci, nerespektují standardy apod. Z toho pak vyplývá, že pokud se nám sem řítí záplava egyptských brambor za korunu kilo, nemáme právo chránit vlastní zemědělce. Leda bychom zjistili, že v Egyptě postupují nějak neférově. Stejně je tomu s ukrajinským obilím, polskými jablky, malajským textilem nebo čímkoliv jiným.

V Americe mluvili o mezinárodním obchodu založeném na pravidlech (což nám zní poněkud povědomě), ale znamenalo to totéž.

Trumpovské myšlení to úplně ruší. Americký trh je pro americké výrobce a ostatní na něj mohou jenom za odměnu. Bez ohledu na to, jestli v těch svých zemích vyrábějí férově nebo neférově.

I pro nás je čas říct, že když na náš trh nepustíme egyptské brambory, tak to není proto, že bychom Egypťany trestali za nedodržování nějakých pravidel. Je nám úplně lhostejné, jak to mají Egypťani ve své zemi zařízené. My prostě chceme, aby naši zemědělci mohli normálně pracovat. Aby nekrachovaly farmy, nekácely se sady a nevybíjela se stáda. Tak sem brambory za korunu nebo vepřové za 40 korun pustit prostě nemůžeme.