Druhý pohled z 7.5.: Proč nejsou všichni bezdětní?

Panika kolem klesající porodnosti roste a nejspíš ještě poroste. Panika není na místě, ale problém k řešení tu je. A to problém poměrně vážný. Dokonce i když se smíříme s tím, že Česká republika v budoucnu nebude mít 10 milionů obyvatel, ale třeba osm nebo devět. Nebo šest milionů.

V první řadě bychom si měli přiznat, že tomu problému nerozumíme. Nevíme, jak povzbudit lidi, aby zase dostali chuť mít děti. Porodnost klesá napříč všemi civilizačními okruhy a hodnotovými systémy. Klesá v náboženských regionech i ateistických regionech. Klesá tam, kde lidé ctí tradice i tam, kde tradice odmítají. Trochu pomáhají sociální programy, nicméně ani ty nevedou k takové porodnosti, že by obyvatel přestalo ubývat.

V českých zemích se k tomu všemu ještě přidal šokový pokles životní úrovně a také to, že se do rodících let dostaly hodně slabé ročníky. Oba ty vlivy po pár letech přestanou působit, ale i tak nás bude ubývat.

Když pomineme moralizování, což je jen projev intelektuální rezignace (nerozumím něčemu, tak prohlásím, že ostatní jsou amorální), nejsme schopni identifikovat příčinu zhroucené porodnosti. Víme, že s rostoucí životní úrovní (celé společnosti, nikoliv jednotlivých lidí) a s rostoucím vzděláním porodnost klesá. Nevíme ale proč.

V takových případech pomáhá otočení otázky. Proč někteří vůbec mají děti? Proč nejsou bezdětní všichni?