Druhý pohled ze 7.7.: O náhodné rovnováze moci

Předevčírem jsem napsal, že ideál omezené vlády je jen prázdnou frází. Ve skutečnosti máme na výběr jenom mezi svévolí vládce a svévolí ústavního soudu. Opravdu se tomu nejde vyhnout?

Moc může být omezena tam, kde se podaří vytvořit FAKTICKOU ROVNOVÁHU MOCI. Třeba král a průmyslníci. Král je mocný, průmyslníci jsou mocní a nikdo si nedokáže podřídit druhou stranu. S trochou štěstí to může vyjít tak, že se obě strany potřebují občas obracet na masy obyčejných lidí, takže jsou motivováni brát na ně ohled. Občas jsou s nimi dokonce propojeni životním stylem. Jinak může totiž rovnováha dvou zdrojů moci znamenat, že obě strany jsou vůči lidu stejně přezíravé či nepřátelské.

Problém těch „hodných“ rovnováh je, že vznikají spíš shodou okolností než, že by byly cíleně vytvářeny. Navíc bývají dočasné. Po čase posílí král a podřídí si průmyslníky nebo si průmyslníci podrobí krále nebo do toho vstoupí bankéři nebo organizovaná dělnická třída nebo někdo úplně jiný.

Zkrátka, jsme odsouzeni k životu v měnících se politických režimech. Jediné, co můžeme dělat, je podporovat takové síly, jejichž zájem shodný s naším (alespoň dočasně). Naštěstí jsou i absolutistické vlády často celkem snesitelné.

A úplně nejlepší je samozřejmě být součástí vítězné mocenské koalice.