Druhý pohled z 8.10.: Proč nefungují skandály

V posledních hodinách narážím na otázku, jak je možné, že lidem nevadí šílené kriminální aféry vedoucích politiků a klidně je volí.  A jak to tak bývá, sama ta otázka vychází z nepochopení celkové situace.

Kdyby tomu bylo tak, že my voliči bychom byli v pozice výběrové komise a před námi se předváděly politické strany jako missky na molu, zcela jistě bychom skandály brali v úvahu. To už by ten politik musel projevit strašně moc geniálního umu, abychom mu odpustili.

Jenže naše situace je úplně jiná. Žijeme v éře studené občanské války, takže politici jsou v roli jakýchsi vojevůdců. A co se stane, když se dozvíte, že vojevůdce je zkorumpovaný zločinec? Jste naštvaní, protože poškodil vaši kauzu. Asi budete usilovat o jeho výměnu (pokud je to možné). Ale rozhodně nepřestanete bojovat a už vůbec kvůli tomu nepřeběhnete na druhou stranu.

Což má naopak ten důsledek, že politici se naučili, že si mohou dovolit v podstatě cokoliv a politicky jim to neublíží.

Pozor, nepleťme si to s jiným druhem tolerování korupce či zločinnosti politiků. To se týká významných charismatických osobností, kterým jejich fanoušci odpustí cokoliv. Kromě neúspěchu. Jenže na takové lidi v současné éře nenarazíte.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.