Druhý pohled ze 14.8.: O rozdělení a důvěře

Hluboké politické rozdělení nebrání jen přijetí racionálních politických řešení, ale komplikuje i každodenní život. Spousta studií jednoznačně a opakovaně ukazuje, že čím je společnost různorodější, tím méně důvěry mezi lidmi. A čím méně důvěry, tím obtížnější spolupráce. Z výzkumů amerického sociologa R. D. Putnana víme, že v různorodých společnostech je méně důvěry i uvnitř bublin. Lidé se prostě učí nedůvěřovat. To se týká rozdělení rasového i rozdělení kulturního, kterých jsme zatím bývali ušetřeni. Proto se u nás žilo tak dobře. Teď tu máme nepřirozeně hluboké rozdělení politické.

Je lidsky pochopitelné, že se lidé stahují do svých bublin, kde na to rozdělení nenaráží. Jenže to pak zase prohlubuje celospolečenské konflikty, protože v těch bublinách se lidé radikalizují a vymýšlejí si hloupé (nebo přinejmenším dramaticky nadsazené) obrazy toho, co se děje venku.

Jak to zmírňovat? Podle mé zkušenosti pomáhá třeba alkohol. „Mám tady výbornou slivovici. Neřeš teď politiku a dej si s námi panáka.“

Do značné míry je za tím problém s osobní identitou. Cítím se v první řadě automechanikem, který je shodou okolností voličem Pirátů (takže část zákazníků si klepe na čelo, ale zkousnou to) nebo jsem v první řadě euroliberálem, který shodou okolností živí jako automechanik? Jenže automechanik má na výběr, zatímco manažer vztahů s klíčovými investory má prostě povinnost být v první řadě euroliberálem.

Pokud bude přibývat pracovních pozic, kde je zapotřebí opravdu udělat nějakou opravdovou práci, bude i méně rozdělení ve společnosti. Jenže to podmíněno tím, že ve společenském konfliktu vyhraje strana inženýrská nad stranou powerpointovou.