Druhý pohled ze 14.9.: O zapomenutém rozdělení moci

Na včerejším semináři vedené profesorem Budilem zazněl ucelenější výklad, než jaký by poskytnout v rámci večerní přednášky nebo rozhovoru, ale taky snad stovky drobných postřehů. Třeba tenhle.

V nejstarších dobách se mohli bankovnictvím zabývat jen lidé, kteří patřili k nějaké pohrdané, diskriminované či utlačované menšině. V evropském středověku to byli Židé, ale v jiných říších byli zase bankéři křesťané. Mělo to spoustu nepraktických aspektů, ale jednu obrovskou výhodu. Bylo z principu nemyslitelné, že by bankéři převzali i politickou moc. Vytvářelo to nepřekročitelnou bariéru mezi finanční a politickou mocí. Samozřejmě, že bankéři mohli uplácet a ovlivňovat, ale to je něco úplně jiného než přímé vládnutí.

Profesor Budil připomněl, že Benátky byly prvním státem, kde se finančnictvím zabývaly přímo aristokratické rodiny vládnoucí městu. To je model, který se postupně prosazovat po celé Evropě. Všude postupně docházelo ke splynutí finanční a politické elity. Všude to z krátkodobého hlediska přineslo výhodu proti jiným státům. Všude to nakonec mělo katastrofální dopady na hospodářský rozvoj i životy lidí.

Tak mě napadá, že když pořád slyšíme, že má být někomu odebráno volební právo (např. chudým lidem nebo důchodcům), tak pokud by se mělo volební právo opravdu omezovat, největší prioritu by měl mít zákaz všech politických aktivit pro všechny, kdo pracují v bankovnictví, pojišťovnictví, investičních fondech apod. Protože spojení politické a finanční moci je mnohem větší hrozbou než třeba spojení moci soudní a výkonné.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.