Druhý pohled ze 17.11.: Podruhé o rovnováze a svobodě projevu

„Svoboda projevu není dítětem ideálu svobody projevu. Svoboda projevu je dítětem rovnováhy sil,“ napsal jsem včera s odkazem na to,  že trumpovská revoluce v USA přinesla radikální změnu v tom, že je možné psát zcela svobodně o klimatické změně. Kdyby byly poměry jako donedávna, neměli by svobodu klimaspektici. Kdyby bylo vítězství trumpovského tábora totální, připravilo by o tu svobodu klimafanatiky. A totální převaha kterékoliv strany by zavřela prostor různým komplikovanějším pohledům.

Jiným příkladem téhož je nedávná aféra BBC. Celé roky bylo jasné, že BBC systematicky vysílá nepravdivé informace a manipuluje své diváky. Věděli jsme, že BBC prosazuje vlastní politický program a že je mocnější než jakákoliv politická strana ve Velké Británii. To není otázka osobního selhání jejích zaměstnanců, to vyplývá z povahy velkého média. Je principiálně nemožné, aby médium s kvazimonopolním postavením nezačalo ohrožovat občanské svobody i možnost dobře vládnout. Co může fungovat, je konkurence několika médií, vzájemně nepřátelských a nepropojených (kde ani nedochází k tomu, že by mezi nimi přecházeli zaměstnanci). To je ovšem stav, který je obtížně dosažitelný a ještě obtížněji udržitelný. Jinak jsou jen dvě možnosti: média, která podléhají vládě, nebo média, která sama vládnou.

Na tom není nic nového. Nové je to, že je legitimní o tom mluvit i mimo „alternativu“. Opět důsledek toho, že ve veřejném prostoru zaznívají naprosto rozdílné názory, a síly, které je podporují, jsou v zásadě vyrovnané.

Proto mohl Michael Prescott otevřeně psát o BBC jako o propagandistické mašinérii, která systematicky manipuluje (nešlo jen o sestříhané vystoupení Donalda Trumpa, ale o řadu dalších témat), aniž by to pro něj bylo zničující.

Bude to pokračovat dalšími tématy.

To je jeden z důvodů, proč pokusy vrátit západní svět před rok 2024, mají stejnou naději na úspěch jako pokusy vrátit vymáčknutou pastu zpátky do tuby.