Druhý pohled ze 17.4.: K rodině budoucnosti

K budoucnosti rodiny. Dostávám na to dost otázek, a včera jsem téma uvedl citátem profesora Možného. Nicméně co se dá čekat.

Duhová rodina, to je naprostá blbost. Ani ti, kdo to prosazují, sami nevěří, že by takový model mohl přežít déle, než to budou podporovat vlády a média.

Pak je tu konzervativní pohled. Ten vychází z toho, že jsme zažili a zažíváme model „tradiční rodiny“, který se ukazuje jako funkční a příjemný (i když ne úplně dokonalý). Výhody tradiční rodiny můžeme oceňovat, aniž bychom přijímali mýtus, že takový způsob soužití existoval vždy a je nějak „přirozený“ nebo dokonce univerzální. A aniž bychom tvrdili, že je to model povinný pro každého.

Pro odhad budoucnosti jsou podstatné:

• Biologické danosti. Ty podle všeho zůstanou stejné.
• Tendence k tomu, aby ve vztazích byl stále méně důležitý ekonomický aspekt a stále důležitější aspekt emotivní. Je to trend trvající už několik staletí a nezdá se, že by se rýsovala změna.
• Celý svět spěje k větší různorodosti životních stylů. Tak je tomu ve všech civilizačních okruzích, snad s výjimkou islámu.

Z toho všeho se dá soudit, že v Evropě bude žít velká část populace v tom, čemu říkáme tradiční rodina. Tedy párové soužití muže a ženy, ve většině případů s dětmi. Stabilní vztah trvající desítky let, případně celý život.

Pak bude skupina (možná srovnatelně velká) lidí, co zůstanou sami nebo budou absolvovat různá chození, relativně krátkodobá, případně divočejší kombinace. I tady budou vyrůstat nějaké děti, ale podstatně méně.

Tradičně-rodinný styl bude souviset s vyššími sociálním postavením, nicméně základní rozdělení bude biologické. Zdá se, že mnoho z toho, co se v mozku děje, je do značné míry dědičné – včetně schopnosti vytvářet a udržovat vztahy. Vládní politika může zvětšovat jednu či druhou skupinu, ale jenom do určité míry.

To je samozřejmě jenom jeden ze scénářů. Nicméně v tuto chvíli vypadá celkem pravděpodobně.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte nějaké texty navíc, zasílání e-mailem každé ráno a především pocit, že patříte k těm, bez jejichž podpory by tyto krátké úvahy a postřehy nemohly vznikat.