Druhý pohled ze 17.7.: O bývalých kostelech

Zatímco na západ od nás se kostely mění na mešity, české kostely přebírají obce. Mění je na kulturní centra nebo co jiného zrovna obec potřebuje. Jedna z mála oblastí, kde stát funguje tak, jak má.

Není  zapotřebí vyklízení kostelů litovat. Náboženský život je dynamický a kamenné budovy mu nemohou stačit. Pořád jsou zastaralé, už z definice. Kdysi je vystavěl panovník (nebo ten, kdo k tomu měl od panovníka pověření), teď jsou opět ve státních rukou a budou sloužit tomu účelu, jaký bude zapotřebí. Možná se tam bude nakonec scházet i nějaké místní křesťanské společenství.

Zkrátka, jdeme pořád dopředu a přitom je udržována myšlenková a duchovní kontinuita. Přesně, jak to má být.

A člověk si uvědomuje, o co jsme na tom lépe než země, kde církev, když nepotřebuje kostel, prodá ho místní muslimské nadaci a stát do toho nemá co mluvit.