Druhý pohled ze 7.9.: O politické hysterii

„Osobně nejsem zastáncem delších trestů odnětí svobody, omezování migrace ani napomínání matek za to, že příliš pracují na úkor péče o děti. Zároveň ale myslím, že kdyby se k moci dostala vláda, která by imigraci omezila, zvýšila tresty a povzbuzovala ženy k roli tradičních manželek, nebyl by to konec světa.“ Tohle napsal jeden z Trumpových odpůrců a zasloužil by za to medaili.

V posledních letech je tomu totiž tak, že v téměř každých volbách téměř každá strana vytváří dojem, že jakýkoliv úspěch soupeře by byl koncem světa, zánikem civilizace a definitivním zničením planety. A co horšího, oni tomu sami věří! Z toho pak vyrůstá přesvědčení, že je přípustné (a dokonce správné) zastavit soupeře jakýmikoliv prostředky, zastrašovat jeho voliče apod.

A čas od času tomu skutečně může být tak, že čtyři roky vlády jedné strany přinesou pohromu. Ale v drtivé většině případů špatná vláda trochu zhorší poměry, ale nikoliv tak, že by bylo nenapravitelné. Ostatně, i další čtyři roky Fialova řádění bychom nakonec přežili. Jen by pak bylo napravování škod ještě obtížnější. Pokud bychom neměli tu smůlu, že by během toho období přišla vlna přerozdělování muslimských migrantů.

A že by nás Babiš během čtyř let připojil k Ruské federaci, to je spíš podnět pro psychiatry.