Krejčího geopolitika

Celé čínské dějiny a čínské myšlení je formováno zjištěním, že expanze mimo území Číny je nesmyslná. Ať by se čínská vojska vydala kamkoliv, mohla dobýt pouze hory, pouště a další území hospodářsky zcela nepoužitelná. Naopak z těch území mohli přicházet nájezdníci nebo jiné problémy. Zformovala se tedy „introvertní civilizace“ s touhou izolovat se, jak je to jenom možné. Ale pořád platí, že zájem o ten vnější svět je jen poměrně malý a že je zajímá vlastně jen obchodování. Rozhodně chybí chuť jej kolonizovat, která je tak příznačná třeba pro evropské myšlení.

To je jeden z mnoha poznatků, které si odnášejí studenti Jungmannovy národní akademie z kurzů profesora Krejčího (nejbližší 11. října v Praze). Respektive z těch jeho kurzů, které se zabývají geopolitikou, jakožto oborem, který předpokládá, že politické myšlení a politické strategie různých států (včetně vojenských strategií) jsou více méně pevně určeny přírodními poměry. Když jste obklopeni horami, nemá smysl se pokoušet o expanzi do okolí.

Jak profesor Krejčí ukazuje, v případě Ruska je zase strategické myšlení determinováno faktem, že hranice země na východě i na západě jsou obrovské a vedou v podstatě nebránitelnou nížinou

Jak profesor Krejčí ukazuje, v případě Ruska je zase strategické myšlení determinováno faktem, že hranice země na východě i na západě jsou obrovské a vedou v podstatě nebránitelnou nížinou. Na východě to ruské impérium vyřešilo posunem až k moři, na západě svého času expanzí ke Karpatům, které tvoří přírodní překážku. Vrácení hranice zpět do stepi tedy logicky vede k obnovení obav, které ještě posiluje historická zkušenost, že Rusové se museli častěji bránit útokům ze západu než z východu nebo jihu.

Součástí kurzu je i uvedení do anglosaské geopolitiky. Ta zase vychází z obavy, že britské ostrovy budou izolovány, odříznuty od zdrojů a posléze se stanou cílem invaze obrovské moci, která se zformuje. Za největší hrozbu jsou tedy pokládána území, která leží zcela mimo dosah válečných lodí. Tedy evropská část Ruska. Z toho vychází onen slavný citát ze 70. let: „Sovětský svaz by byl naším soupeřem, i kdyby tam panoval demokratický režim.“ Osobně jsem ty znalosti využil při nedávné debatě s jedním přítelem, skvělým člověkem a statečným bojovníkem proti islamizaci, ovšem zcela ve vleku britské posedlosti zničit Rusko. Vybaven znalostí myšlenek Mackindera a Mahana (z Krejčího přednášek) jsem rozuměl myšlení toho kamaráda lépe než on sám.

Nížiny, horské masivy a řeky jsou prostě skutečnostmi, které musí respektovat každý a které formují jakékoliv strategické myšlení.

Všimněte si, že všechny tyhle představy jsou zcela nezávislé na ideologii. Nezáleží na tom, kdo vládne ve které zemi. Nezáleží na tom, jaké zastává ideály. Nížiny, horské masivy a řeky jsou prostě skutečnostmi, které musí respektovat každý a které formují jakékoliv strategické myšlení.

Žijeme v době, kdy drtivá většina politiků, komentátorů a expertů není schopna zvládnout jakoukoliv strategii, natož přemýšlet o geopolitice. Jestliže něčí mentální obzor končí i trička s urážkou soupeře, těžko od něj můžete čekat takové rozbory. Nicméně to neznamená, že skutečnost přestala hrát roli.

Většina čtenářů se na zmíněný seminář asi nedostane, nicméně přesto doporučuji téma geopolitiky vaší pozornosti. Třeba právě z knih Oskara Krejčího.