Pavel Šik: Pár nedůležitých poznámek o Sýrii
Izrael nově zasáhl na syrském území. Pokaždé opakuju, že Blízký východ se nedá hodnotit evropskými měřítky dobra a zla. K pochopení současného stavu je nutné vědět, že oficiálně byly Izrael a Asadova vláda zarytí nepřátelé, ale v realitě šlo o tiché, pragmatické soužití. Od Jomkippurské války (1973) spolu Izrael a Sýrie nevedly žádnou otevřenou válku, ačkoliv byly technicky ve stavu nepřátelství.
Na Golanských výšinách (anektovaných Izraelem) panoval relativní klid. Obě strany dodržovaly nepsané hranice, Asad umožnil jejich funkci a nechal Golany být. Nepouštěl džihádisty přímo na izraelské území. Izrael podnikal letecké útoky na íránské cíle a Hizballáh i na syrském území a Bašár to sice veřejně odsuzoval, ale skutečně nezasáhl – a v některých případech jeho síly dokonce ani nehájily cíle, které Izrael bombardoval. Je otázkou zdali na přání Moskvy.
Izrael vnímal Asada jako záruku, že se v Sýrii neprosadí džihádisté nebo nepadne celá země do rukou Íránu. Jednoduše řečeno, z pohledu Izraele byl Asad „zlý, ale stabilní“ – a to je v regionu často vítanější než chaotická změna. Izrael také nepodporoval změnu režimu v Sýrii – ne proto, že by měl rád Asada, ale protože se pragmaticky bál, kdo přijde po něm (např. islamisté, Íránem podporované milice, nebo chaos jako v Libyi), což nyní nastalo.
Pád Asadovy vlády byl v režii především Turecka a je dobré zopakovat, že syrská exilová vláda fungovala v Kataru. Psal jsem o tom několikrát. Současná vláda je komplikovaná. Je nejen neschopná kontrolovat ozbrojené skupiny, ale její bezpečnostní složky a milice jí formálně podřízené se přímo podílejí na násilí vůči Alawitům a Drúzům. Na začátku roku v Homsu a v březnu v pobřežních provinciích došlo k násilí vůči Alawitům, při kterém byli zabiti nejen bývalí vojáci Asadova režimu ale i mnoho civilistů. Nový syrský vůdce Ahmad Šara dal sice pokyn k vytvoření vyšetřovacího výboru, ale jelikož se na útocích podílely i skupiny fakticky propojené s vládou (např. Saraya Ansar al-Sunnah, SNA milice, bezpečnostní složky), výsledky se nedostavily.
V červenci vypukly ozbrojené konflikty mezi drúzskými milicemi a sunnitskými beduínskými skupinami v Suvajdě, což je region na jihu Sýrie u Jordánska (zajímavé je, že předsedkyně rady v Suvajdě je žena!!) a i v okolních oblastech, jako jsou al‑Maqwas, al‑Tireh, al‑Mazraa a al‑Soura al‑Kabira. Syrská vláda vyslala oficiálně armádu a jednotky vnitřní bezpečnosti, aby obnovila pořádek a zabránila dalšímu násilí . Jenže dle zdrojů se armáda přidala na stranu sunnitských beduínských skupin.
Izrael tvrdí, že nyní zasáhl na obranu Drúzů. Dá se mu věřit? Ano i ne. Na jedné straně je možné každý zásah Izraele v Sýrii obhájit jako „ochranu Drúzů“, i když skutečným cílem je bezpečnost Izraele. A tak samotné hromadění syrské armády poblíž Golanských výšin není v zájmu Izraele, který novému syrskému vedení moc nevěří. Je ovšem také velmi důležité vědět, že v Izraeli žije cca 150 000 Drúzů, většina z nich má izraelské občanství a mnozí slouží v armádě. Je dobré vědět, že izraelské údery byly spuštěny potom, co izraelskou vládu navštívil šejk Mowafaq Tarif, duchovní vůdce Drúzů a lze tedy předpokládat, že Izrael požádal jménem Drúzů o pomoc.
Současné těžké boje (ano, bojuje se s těžkými zbraněmi) vedly i k tomu, že syrští Drůzové začali prchat do Izraele. což může pro Izrael znamenat bezpečnostní riziko. Lze také předpokládat, že údery byly posvěcené a jsou v koordinaci s jordánským králem, který nemá zájem o boje u hranic Jordánska. Podle mého ale nebyly koordinovány se Spojenými státy, protože ještě před pár dny se mluvilo o mírové dohodě mezi Sýrií a Izraelem, kterou si chtěl Trump jako další diplomatický úspěch zarámovat v pracovně.
Převzato z facebookového profilu autora s jeho souhlasem.