Druhý pohled z 10.1.: Třetí dogma konzervatismu: Chvála trpělivosti

Pojďme se podívat na další dogma hlubokého konzervatismu, respektive další díl seriálu. Připomínám, že hlubokým konzervatismem myslím takový pohled na svět, který není jen odmítnutím současných liberálních výstřelků, ale směr filosofické filosofie, který se formoval během 19. století jako výraz odporu proti osvícenství. (více zde)

První dogma říká, že člověk je padlá bytost. Každý člověk je svou podstatou beznadějně zkažený. Snažit jej povzbuzovat nebo převychovávat k dobrému jednání nepomáhá. Pomáhají jenom přísné tresty. Když není přísnost dostatečná, vyplave na povrch lidská zkaženost a lidé se k sobě chovají tak, že se život stává nesnesitelným (více zde).

Druhé dogma říká, že vážnější společenské problémy jsou principiálně neřešitelné. Co může při povrchním pohledu působit jako řešení nebo zmírnění, to je ve skutečnosti pouze přehození těch problémů na jinou skupinu lidí (zpravidla takových, co se nemohu bránit), případně se podaří problém na čas schovat, ale v budoucnu propukne o to palčivěji. (více zde).

Třetí dogma podle Klinga zní: Zničit cokoliv dosavadního je snadné (a laciné), vybudovat funkční náhradu je obtížné. 

Jinými slovy. Kdykoliv jsme nespokojeni se stávajícím stavem, stávajícími zvyklostí, stávající institucí apod., konzervativní myšlení varuje, abychom se neukvapovali. Jakkoliv může současný stav působit nesnesitelně a náš smysl pro spravedlnost se může bouřit. Většinou se totiž ukáže, že to nové uspořádání nefunguje zdaleka tak dobře, jak jsme předpokládali, že se objevily nové problémy a že potrvá léta než budou odstraněny. Takže nakonec může být problematické, jestli je to vůbec změna k lepšímu.

Jako mnohem výhodnější se ukazují postupné reformy, krůček za krůčkem.

Možná vás napadne jako protipříklad otroctví. Bylo správné otroctví zrušit nebo měli být otroci ponecháni v majetku svých pánů a jen přidána nějaké regulace, která by zlepšovala jejich postavení (např. povinnost poskytovat otrokům tři teplá jídla denně)? Odpověď roku2026 říká, že tak strašlivá věc jako otroctví nemůže být trpěna ani minutu navíc. Nevím ovšem, jestli by s tím souhlasili třeba černí otroci v USA. Po zrušení otroctví v roce 1865 jich celá čtvrtina zemřela hlady, vyčerpáním a nedostatkem péče. Nebylo by bývalo lepší jít cestou postupných reforem?

Tady se zdá, že toto konzervativní dogma je pevné, pravdivé a není mu co vytknout.

Jen bychom neměli chápat jakoukoliv změnu nebo reformu jako zničení instituce.  Když byla v roce 1919 zavedena možnost rozvodu, chápala to řada tehdejších konzervativců, jako tvrdý překotný zničujcící útok na manželství. No, ve skutečnosti bylo v následujícím roce uzavřeno 120 tisíce sňatků a pouze 3 tisíc sňatků rozvedeny. Bezprostřední účinek téměř nulový, instituce manželství v zásadě beze změny. Je důležité rozlišovat mezi okrajovými změnami a zničením instituce.