Druhý pohled z 24.7.: Kde už jsme to viděli?

Posuzovat vývoj jakéhokoliv národního hospodářství je vždy obtížné. Ukazatelů je spousta. Některé naznačují růst, jiné pokles. Záleží, co si vyberete. To prožíváme i u nás, kde vláda mluví o hospodářském vzestupu a opozice o katastrofálním úpadku.

Ještě ve větší míře se to děje v Argentině, odkud širší česká veřejnost nemá jiné informace než emotivní projevy charismatického prezidenta Mileie. Prezident samozřejmě mluví o úspěchu, ale z ekonomických ukazatelů by se dal sestavit i opačný příběh.

Milei zkrotil inflaci. Ovšem po roce jeho vlády byly ceny přesně dvojnásobné, než když nastupoval. V zemi, kde miliony lidí měly už předtím problém jak zaplatit holé živobytí, je to katastrofa.

Milei propustil desetisíce státních úředníků. Tomu se dá tleskat. Jenže o místo přišla i spousta lékařů. Beztak přetížené státní nemocnice nestíhají ošetřovat pacienty a soukromá zařízení zvýšily ceny  téměř trojnásobně. Stejně razantně vzrostly i ceny zdravotního pojištění. 

Oficiální čísla hovoří o 7% nezaměstnanosti, jiné zdroje ovšem uvádí reálnou nezaměstnanost 30% (pokud jsou zahrnuti i lidé bez formálního zaměstnání i bez sociálních podpor, kteří přežívají díky příležitostným brigádám)

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.