První pohled z 15.3.: O humanitních disciplínách

Dopis čtenáře: „Velice děkuji za Vaše podnětné glosy. Považuji je za velmi inspirativní. Měl bych na Vás jeden dotaz. Opakovaně píšete o nutnosti obnovení průmyslu a s ním souvisejícího „technického myšlení“. Školy budou produkovat více inženýrů, což pomůže upravit to, jaké charakterové rysy se budou rozvíjet ve společnosti. (doufám, že jsem se nedopustil příliš velkého zjednodušení). Rád bych se zeptal, jako roli podle Vás v takovémto systému sehrává studium humanitních oborů, jako je filosofie, theologie, sociologie, psychologie. Mohou také nějak pomoci positivnímu rozvoji společnosti, ačkoli podporují jiné formy myšlení?“

No samozřejmě! Ve skutečnosti jsou ještě důležitější, jenže to s nimi vůbec není jednoduché.

Téměř všechny problémy, které národy Západu řeší, jsou problémy společenské. Neničí nás ani podnebí ani divoká zvířata ani neschopnost tavit železo. Ničí nás společenské trendy a procesy, které nedokážeme zvládnout. Ekonomické zájmy, které nesměřují k bohatnutí nýbrž zbídačení. Imbecilismus elit, který generuje stále horší a horší průšvihy. Opozice utopená v pohádkách a fantazijních vyprávěních, neschopná pochopit kořeny současné krize, natož přispět k jejímu řešení. Neschopnost domluvit se. A konec konců i neschopnost pochopit, proč je inženýrský přístup tak důležitý pro překonání krize.

Jenže první zádrhel spočívá v tom, kdo společenské vědce úkoluje, kontroluje a přebírá jejich práci. Jakmile se vymknou kontrole, dokážou se stát děsivě destruktivní vrstvou společnosti.

Druhý v tom, že studium sociálních věd lidi mění k horšímu. Stávají se pyšnými, arogantními, učí se pohrdat normálními pracujícími lidmi, ztrácejí zábrany…V ideálním světě by byl každý člověk vzdělán v psychologii, sociologii nebo ekonomii, ale nikdo by to nezačal studovat dřív než po 10 letech odpracovaných v běžném zaměstnání.

Tyto glosy můžete dostávat každý den do e-mailu, včetně těch, ke kterým nemají přístup běžní návštěvníci webu. Objednat si je můžete zde.