Druhý pohled z 14.3.: Evoluční výběr proti evolučnímu výběru
Evoluční dilema vedoucí k myšlenkové rozdvojenosti má ještě jednu dimenzi, taky s významnými důsledky pro mezilidské vztahy a společnost.
Evoluční biolog Edward O. Wilson počítá s dvoustupňovým výběrem – na úrovni jednotlivců i skupin.
- Na úrovni jednotlivců předají své geny spíš ti, kdo dokážou být agresivní a bezohlední.
- Na úrovni skupin ovšem zvítězí ta skupina, jejíž členové dokážou nejlépe spolupracovat. To znamená ta, ve které je nejméně agresivity a bezohlednosti.
Který z těch principů je důležitější? V tom je celkem jasno. Člověk jako druh se prosadil díky tomu, že mozek umožnil účinnou spolupráci ve větších skupinách. Ne díky fyzické síle nebo agresivitě nebo díky tomu, že by v nějaké nebezpečné situaci přelstil šelmu.
Jak ty dvě protichůdné tendence sloučit?
- Wilson tvrdí, že se většinou ustanoví určitá rovnováha představující kompromis mezi agresivitou a slušností, mezi egoismem a altruismem.
- Pokud by totálně převládla nezištnost a ochota pomáhat, měli bychom ráj na zemi a superúspěšnou skupinu. To ale nemůže vydržet dlouho, protože i jediný velmi egoistický jedinec by mohl vše ovládnout.
- Pokud se skupina naopak posune příliš blízko k agresivnímu egoistickému pólu, zkolabuje s tragickými důsledky pro všechny.
Je tedy naprosto pochopitelné, že všechny společnosti a skupiny v dějinách se snažily povzbuzovat slušnost, nezištnost, ohleduplnost a ochotu pomáhat ostatním členům (což nemusí být v rozporu s velice brutálním chováním vůči všem venku). Důvěra a schopnost hladce spolupracovat uvnitř skupiny je životně důležitá.
Pokud vím, je v dějinách jediný případ, kdy morální učení nějaké společnosti doporučuje egoismus – to je volnotržní liberalismus. Jedna z jeho vůdčích postav, filosofka Ayn Randová, dokonce označuje obětavost za poruchu. Každá společnost, kde tohle převládne, musí zkolabovat.
Tyhle důsledky ovšem Edward O. Wilson neřeší. Není politický komentátor. Je biolog.
