Druhý pohled z 17.3.: Kšefty pro národní stabilitu
„Zatímco mezi Amerikou, Čínou a Ruskem fungují telefonní linky generálů a tajných služeb, nejsou žádné takové linky mezi stranami třídního konfliktu,“ napsal jsem před pár dny.
Ale možná to tak špatné není. V 50. a 60. letech byla v Americe hojně pěstována systémová sociologie, která se zabývala mimo jiné tím, že zkoumala, zda zdánlivě protispolečenské jevy vlastně nepřispívají k fungování systému, tedy společnosti jako celku. Bylo to velmi frustrující pro různé rebelské skupiny, protože se ukazovalo, že jejich činnost nejen, že neohrožuje vládnoucí třídu, ale naopak ještě stabilizuje dosavadní mocenskou situaci. Ostatně, já píšu totéž o české „alternativě“ už docela dlouho.
Kdybychom se na třídní konflikty podívali optikou systémové sociologie, ty telefonní linky bychom našli. Spočívají v tom, že funkcionáři vládnoucí strany a funkcionáři principiální opozice spolu dělají kšefty.
V ideálním případě by mohly vést k tomu, že i když každý kope za svůj tým, existuje mezi nimi určitá míra důvěry a společný zájem, aby země jakž takž fungovala. Obě strany pak krotí své největší radikály.
Jenže co když to nabyde té podoby, že bohatší strany si prostě kupuje funkcionáře chudší strany? Nebo se jejich společný zájem týká kont na Kajmanských ostrovech a vil na Floridě a Českou republiku mohou klidně odepsat?
