Druhý pohled ze 17.4.: Urozený morální kýč
Úplnou esencí nejpříšernějšího morálního kýče je šlechtic (což se v českém prostředí zpravidla rovná restitučnímu podvodníkovi) vysvětlující, že „se necítí majitelem svého majetku, nýbrž jeho správcem.“
To jako nevyužívá pohodlí a dalších výhod, které mu ten majetek poskytuje? To pečuje o zámek, ale sám žije v garsonce? Samozřejmě, že užívá všech výhod vlastnictví.
Kdyby si už někdo chtěl připadat vznešeně, podle našich civilizačních měřítek by měl být strážcem morálky, moudrosti, poznání, duchovních hodnot nebo třeba strážcem víry. Ale pečovat o hromadu peněz? Jak ubohé!
A co si myslet o lidech, kteří stojí v úžasu před ušlechtilostí pana knížete. V naději, že z toho bude nějaká finanční výhoda nebo aspoň, že na posluchače dopadne odraz vexlácké vznešenosti.
