Druhý pohled z 21.1.: Nečekaná zrádnost studia ideologií

Zajímavá poznámka z Curtise Yarvina. Pokud něco studujeme, velmi snadno se stáváme součástí té věci. Co dřív vypadalo jednolitě, tam teď rozlišujeme více myšlenkových proudů. Vidíme spory mezi těmi proudy, často v těch sporech sympatizujeme s jednou nebo druhou stranou a ty sympatie zůstávají. Navíc jsme investovali do studia detailů toho směru a máme přirozenou tendenci si svou investici chránit.

Curtis Yarvin výslovně zmiňuje islám, což je velmi dobrý příklad. Já osobně to mám tak, že čím hlouběji do něj pronikám, tím je mi odpornější a hrůznější. Nicméně všímám si ve svém okolí, že třeba na návštěvníky přednášek Petra Pelikána tak působí. Ti lidé se naučí pár detailů, získají pocit, že jsou součástí dění a už mi píšou, že je islám skvělý.

Samozřejmě, že potřebujeme studovat i odporné věci. Potřebujeme detailně rozumět mechanismům jejich života a růstu. Ale je dobré neztrácet z mysli, že to je speciální dovednost. Což je i moje rada. Studujme nepřátelské ideologie, ale učme se také správným postupům, jak je analyzovat.

Jak je možné, že takové zbližování nefunguje v politice? Jednoduše proto, že nikdo nestuduje opačný směr. Bojovníci proti dezolátům a dezinformátorům nemají nejmenší potuchy, co ti dezoláti chtějí, čemu věří nebo čeho se bojí. A nechtějí to vědět! Zmlátit někoho, zavřít nebo aspoň vyhodit z práce – k tomu mu přece nepotřebujete rozumět. Totéž platí naopak. Patriot nechce rozlišovat mezi různými proudy euronadšenců a rozumět jejich argumentaci. Vystačí s karikaturou euroblbečka (několik ukázkových předvádí Česká televize). To, co udržuje pevné ideologické pozice obou táborů, tak paradoxně brání ve vedení mnohem efektivnějšího politického boje.