Druhý pohled z 26.4.: Komu by chyběl dolar

Hroucení dolaru už začalo, píše David Haggith, jindy zdrženlivý finanční analytik. Jeho logika je následující. Donald Trump prosazuje model, kdy většinu zboží pro americké zákazníky budou vyrábět Američané sami. A je smířen s tím, že většinu zboží pro evropské zákazníky budou vyrábět zase Evropané. Pokud se podaří toho dosáhnout, stane se svět lepším místem. Blahobytnějším, slušnějším, demokratičtějším, a nejspíš se urychlí i technologický pokrok.

Jenže v takovém svět bude zapotřebí méně dolarů. Obchodu s Amerikou bude méně a nikdo nebude bránit tomu, aby kupříkladu transakce mezi Nigérií a Ugandou probíhalo v jiné měně než v dolarech. Vláda Spojených států amerických už minimálně 10 let pracuje na tom, aby celý svět odradila od používání dolaru (nic jiného ty všechny sankce nezpůsobily a způsobit nemohly). Jenže v posledních měsících se vše urychlilo nevídaným způsobem.  David Haggith dokonce uvažuje o tom, že Trumpův ministr financí Scott Bessent tajně spekuluje na pád dolaru.

Amerika tedy dost možná přijde o jeden ze zásadních zdrojů svého bohatství. Jenže moment… Amerika? Jaký podíl má na tom bohatství šofér z Oregonu? Jaký podíl na něm má instalatér z Kansasu? Nebo zdravotní sestra z Dakoty? Správně! Vůbec žádný. Dokonce ani majitelé velkých výrobních fabrik z toho žádné výhody nemají. Všechno to proudilo k úzké vrstvě boháčů, manažerů finančních institucí a těm, kdo jim poskytují služby – od majitele restaurace přes osobního analytika až po zahradníka.

Proč by tihle lidé měli litovat pádu dolaru? Rozdělení bude nejspíš procházet trumpovskou koalicí.